Česko mezi řádky: Petra Klabouchová, Ignis Fatuus, Prameny Vltavy a Šumava

Šumava je v prózách Petry Klabouchové víc než kulisa. Je to postava s vlastní pamětí a náladou — někdy vlídná a měkká jako mech v rašeliništích, jindy neprostupná, nasupená, plná šelestů a stínů. Autorka, která dlouhodobě hledá průsečík mezi místem, příběhem a psychologií, umí krajinu „zapnout“ jako scénické světlo: jednou podbarví vyprávění tajemným šumem, podruhé ztichne tak, že i šlápnutí do jehličí působí jako výstřel.