Zámek Manětín – historie rodu Lažanských

Již při vstupu do zámku návštěvníka ohromí hlaví schodiště zdobené alegorickými sochami čtyř živlů (Země, Voda, Oheň, Vzduch) od Štěpána Borovce. Rodinnou galerii Lažanských, zejména portréty posledních čtyř generací majitelů a jejich potomků, zhlédnete v malém hraběnčině salónku. V loveckém pokoji jsou vystaveny střelné zbraně z poloviny 19. století. K vidění je rovněž i původní barokní mobiliář s loveckými motivy. Zámecká knihovna patří do rozsáhlého fondu knižních sbírek pod správou Knihovny Národního muzea. Je instalována v původním mobiliáři, osmi dubových prosklenných skříních. Čítá více než pět tisíc svazků a svědčí o širokém zájmu šlechty v 18. – 20. století.

Na západní straně je zámek spojen krytou chodbou s oratoří kostela sv. Jana Křtitele, kterou obyvatelé zámku chodili na bohoslužby. Chodba je vyzdobena portréty příbuzných a známých rodiny Lažanských. Rodová galerie dává nahlédnout do způsobu života šlechty a dobové módy. V roce 1959 byla na zámku otevřena expozice místního muzea. Vlastivědné muzeum se koncem 70. let stalo součástí okresního muzea v Mariánské Týnici, jeho expozice se postupně doplňovala a rozšiřovala.

Z historie zámku

Ddnešní barokní podobě panského sídla předcházela středověká tvrz, situovaná v severozápadním nároží dnešního objektu. Hrobčičtí, kteří manětínské panství získali od Švamberků v roce 1560, na rozdíl od předchozích vlastníků v Manětíně i sídlili. Město se tak stalo centrem samostatného panství. Za Jeronýma ml. Hrobčického z Hrobčic, krátce před rokem 1600, byla tvrz rozšířena a přestavěna na zámek. Po neklidném období třicetileté války došlo po roce 1670 za Karla Maxmiliána Lažanského (1658-1695) ke stavebním úpravám.

Dále následuje již vrcholně barokní přestavba, ke které došlo za Václava Josefa Lažanského a jeho ženy Marie Gabriely po velkém požáru v roce 1712. Podle posledních stavebně-historických průzkumů byl architektem, jemuž Manětín vděčí za barokní podobu zámku, kostela i urbanistickou koncepci náměstí, Tomáš Hafenecker (1669-1730). Zámek byl oproti dosavadnímu stavu výrazně rozšířen. Zámek byl po roce 1945 jako konfiskát přidělen Státním statkům a lesům. Stal se sídlem ředitelství lesního závodu, byly zde i byty jeho zaměstnanců. V roce 1988 převzalo budovu zámku pod svou správu okresní muzeum a zahájilo její obnovu. 1. ledna 2002 byl manětínský zámek s areálem parku prohlášen Národní kulturní památkou. V současné době je v péči plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu.
 

Unikátní zámecká oranžerie

V roce 2019 se přistoupilo k celkové obnově zámecké oranžerie. Torzo skleníku umístěného ve francouzské zahradě v levé části před hlavní zámeckou budovou se podařilo v roce 1997 vykoupit zpět k areálu zámku. Na jaře 2019 probíhal rozsáhlý archeologický průzkum, který potvrdil několik fází využívání skleníku a zejména systémy vytápění. Z vedut a starších fotografií je zaznamenáno vícero podob zámecké oranžerie. Při celkové obnově se přistoupilo na podobu z počátku 18. století. V souvislosti i s faktem, že se zachovala malá část střešní konstrukce při domu zahradníka.