František Plánička – Fotbalový rytíř

Scénický portrét nejlepšího československého brankáře 20. století, který připomene jeho fotbalové začátky až do ukončení hvězdné kariéry. Neopomene ani jeho soukromý a rodinný život a jeho příkladné sportovní chování, za které obdržel Čestný diplom fair play UNESCO a dále Titul Fotbalového rytíře za zodpovědný postoj k pravidlům fair-play, jimiž se řídil i v osobním životě. Františka Pláničku ztvární Mira Nosek, dalších rolí i role dobového i současného reportéra se ujme Josef Hervert.

Obsazení: Mira Nosek, Josef Hervert, Bertík Švec a další
Scénář: Olga Strusková
Odborní poradci: Jakub Splavec a Pavel Kubelka
Hudba : Rudolf Jurist
Hudební interpret: Přemysl Rut
Výprava: Elen Krejčí
Audio-vizuální příspěvky: Jaroslav Hauer
Technická spolupráce: Jiří Soukup a další
Archivní materiály Český rozhlas, Slavia museum a SK Slavia Praha, rodina Františka Pláničky
Produkce: Strašnické divadlo Praha – Adverte ve spolupráci s MČ Praha 10 a SK Slavia Praha
Manažerka projektu: Alena Šebková
Režie: Olga Strusková
Vstupné na premiéry: základní 590,- / zlevněná 490,-
Vstupné na reprízy: základní 490,- / zlevněná 390,-
Délka představení je 1 hodina 45 minut.
 
 

František Plánička a Praha 10

Slavného fotbalového brankáře Františka Pláničku, který spojil svůj fotbalový život se Slavií, netřeba dlouze představovat. Mluví za něj totiž čísla. Odchytal 73 oficiálních mezistátních utkání. Jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále MS ve fotbale, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 1:2 až v prodloužení. Spolu se Španělem Zamorou byl považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Celkově pak patří mezi nejlepší české a světové fotbalové brankáře.

František Plánička nebyl sice veliké postavy, ale díky své mrštnosti a odvaze vytvořil vlastní brankářský styl. Jeho odvaha však stála i za jeho úrazem v roce 1938. V zápase s Brazílií utrpěl zranění. Zápas sice dohrál, ale poté se ukázalo, že utrpěl zlomeninu ruky. Toto zranění však zapříčinilo konec jeho dlouhé a skvělé reprezentační kariéry. Za Slavii hrál v letech 1923 až 1938 a odchytal za ní 969 utkání, z toho 742 vítězných. Po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slávistický dres za žádný jiný. Se Slavií se stal osmkrát mistrem ligy.

Za svůj život sehrál celkem 1235 zápasů, v nichž dostal 1073 gólů.

Po celou sportovní kariéru byl profesionálem, udržoval si příkladnou životosprávu, nepil alkohol a nekouřil. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost.

Slavii sledoval i poté, když se z Letné přestěhovala do Vršovic. Po smrti své manželky bydlel na Zahradním Městě u své dcery, odkud to měl na svou milovanou Slavii opravdu blízko.
 
Legendární brankář a trenér se narodil 2. června 1904 na pražském Žižkově. Vyučil se soustružníkem. Pracoval v Bubenči a za zdejší SK Bubeneč i chytal. Svými brankářskými výkony zaujal natolik, že dostal nabídku do Sparty. Jenže jeho 172 centimetrů se zdálo ve Spartě málo. Díky tomu se dostal do Slavie a tomuto týmu byl věrný po celou sportovní kariéru. Za Slavii hrál od října 1923 až do svého zranění v červnu 1938 a stihl zasáhnout téměř do tisíce zápasů.Se Slavií získal 8 mistrovských titulů (v roce 1925, dva mistrovské hattricky v letech 1929–31 a 1933–35, nakonec ještě v roce 1937). Asi nejslavnější mistrovský titul byl v sezoně 1929/30, kdy mužstvo Slavie neztratilo v lize ani jeden bod. V roce 1929 postoupil do finále Středoevropského poháru.

Za národní mužstvo nastoupil poprvé 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii. Také zde se stal brankářskou stálicí a odchytal 73 oficiálních mezistátních utkání. V polovině z nich nastoupil s kapitánskou páskou. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy se hrálo MS ve fotbale v Itálii. Plánička byl kapitánem československého týmu a jeho výkony uchvátily nejen odborníky, ale i fanoušky, kteří ho pojmenovali Planyka.  
Československo tehdy postoupilo přes Rumunsko, Švýcarsko a Německo až do finále. Jenže v boji o zlato naši nastoupili proti domácím Italům, kterým šel na ruku rozhodčí. I tak fotbalisté ze středu Evropy podali skvělý výkon a podlehli soupeři 1:2 až v prodloužení. Přesto byli stříbrní fotbalisté v Praze vítaní, jako kdyby přivezli zlato. K tomu je nutno dodat, že Plánička si musel v práci vzít dovolenou, aby mohl reprezentovat svou vlast.

Pláničkovu kariéru poznamenalo další MS ve fotbale, které se konalo v roce 1938 ve Francii. Ve čtvrtfinále hrálo Československo s Brazílii 1:1. Na konci zápasu se střetl Plánička se soupeřem. Se zraněním dochytal základní hrací dobu a prodloužení. Následně se ukázalo, že utrpěl zlomeninu ruky. V opakovaném utkání Brazilci zvítězili a hráči Československa na mistrovství skončili. Do tohoto zápasu již Plánička nezasáhl a po vyléčení se již do brány nevrátil. Po ukončení kariéry pomáhal trenérům Slavie nebo jezdil s jedenáctkou internacionálů. Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v dresu jedenáctky bývalých internacionálů.

I potom sledoval fotbal a radoval se z úspěchu českých fotbalistů. Ani vysoký věk ho neodradil od návštěv Edenu a sledování zápasů Slavie.

Byl oceněn titulem Zasloužilý mistr sportu. V roce 1985 převzal Čestný diplom fair play od UNESCO. V roce 1994 mu byl udělen titul Fotbalového rytíře a Cena Dr. Václava Jíry. V anketě Mezinárodní fotbalové federace byl zařazen mezi deset nejlepších brankářů světa.

František Plánička zemřel 20. července 1996 v Praze. Poslední rozloučení se uskutečnilo v pátek 26. července 1996 ve Velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích.