Intonarumori jsou hlukové nástroje spjaté s hnutím italských futuristů a přestože od jeho vzniku uplynulo více než 110 let, stále je zná pouze hrstka hudebních znalců a existuje pro ně nemnoho skladeb.
O jejich rekonstrukci se mimo jiné zasloužil i hudebník Luciano Chessa, který společně s mezinárodním souborem představí v rámci večera nové skladby českých i zahraničních autorů jako například Peter Ablinger, Elliott Sharp, Milan Knížák, Milan Guštar a dalších. Spolu s nástroji se poprvé v Praze představí soubor EFNI – Ensemble of Futurist Noise Intoners, který vznikl v loňském roce a svoje premiérové vystoupení absolvoval v červenci 2024 v hudební sérii Svatý Fluxus v Berlíně.
Vystupující:
Luciano Chessa (IT) – intonarumori, housle, dirigent
Werner Durand (DE) – intonarumori, elektronika
Anna Clementi (DE) – intonarumori
Jan Kolář (CZ) – intonarumori
Miroslav Beinhauer (CZ) – intonarumori
Co jsou intonarumori aneb krátký exkurz do minulosti
Vynálezcem těchto hlukových nástrojů byl Luigi Russolo, italský výtvarník, hudebník a autor futuristického manifestu Umění hluku. Nově vytvořené nástroje měly spolu s převratnými objevy v technice a s novou společenskou situací nahradit klasické nástroje a ustanovit nový orchestr složený z intonátorů hluku. Byly to právě nehudební zvuky a hluky, které se měly stát hudbou nového věku. Utopické myšlenky italských futuristů upadly na dlouhou dobu v zapomnění, ale jejich manifesty a řadu myšlenek z nich objevila umělecká avantgarda šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Od té doby se uskutečnilo několik pokusů o rekonstrukci intonarumori coby hudebních nástrojů, přičemž nejvýraznější postavou je teoretik, hudebník, skladatel a dirigent Luciano Chessa.
„Pojďme se toulat velkým moderním městem a pozorujme víc ušima než očima, rozlišujme zvuk vody, vzduchu nebo plynu v kovovém potrubí, jemné vrčení strojů, které zcela nepochybně dýchají a pulzují jako živé, tep záklopek, dunění pístů, skřípání převodů, nárazy kol tramvaje na kolejnice, práskání bičem, třepotání plátěných rolet a vlajek. Budeme se bavit tím, že v mysli sestavíme orchestr z hluků rolet výkladních skříní, bouchání dveří, ruchu spěchajícího davu, ohromné vřavy železniční stanice, kovářských výhní, mlýnů, tiskárenských strojů, elektráren a podzemní dráhy.“ – Luigi Russolo, Umění hluku, 1913 (výňatek)