Skupina scénického šermu a divadla BIBUS SPIRITUS
Časy vystoupení: v 11,00 / 13,00 / 15,00
V neděli poslední vystoupení ve 13,00
PROGRAM VYSTOUPENÍ:
Válka růží
V pochmurných podzimních měsících léta páně 1453 se do Anglie vrátila poražená armáda anglického krále Jindřicha VI., která ve Francii marně bojovala o uhájení posledních zbytků anglických držav. Jindřich VI. z porážky zešílel, a uvolnil tak cestu k moci královskému místodržiteli, vévodovi z Yorku. Ani jemu však nebyl dopřán šťastný osud. Bouřila se proti němu královna Markéta, bouřili se i příslušníci silného konkurenčního rodu Lancasterů. Anglickým králem se stal až Yorkův syn Eduard. Budeme vám vyprávět jeho příběh. Příběh, do něhož významnou měrou zasáhl také anglický šlechtic, hrabě Richard z Warwicku, přezdívaný jako „tvůrce králů“. Vztah obou mužů se stal důležitou epizodou v událostech, které vstoupily do historie pod názvem Válka růží.
Valdštejnova smrt
Svou kariéru zahájil jako prostý voják, ale ve službách císaře Ferdinanda II. vystoupal až na samý vrchol moci. Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vrchní velitel císařských vojsk, frýdlantský vévoda a říšský kníže, generální hejtman v Baltickém a Oceánském moři, se neohlížel nikdy na nic a na nikoho. Shromáždil ohromné bohatství, vysoko převyšující císařovo jmění. Nikdy neztratil žádnou bitvu. Porazila ho až závist jeho vlastních spojenců – a strach, který budil v samotném císaři.
Bibus znamená latinsky pijáci.
Spiritus je dle výkladového slovníku vůdčí duch, inspirátor, hlavní hybatel, „duše“ nějaké činnosti.
Ve volné překladu pak znamená spojení obou slov „pijáci ducha“, tedy pijáci jakýchsi idejí, které nás všechny spojují a dávají našemu snažení vnitřní smysl. V této souvislosti bych rád připomněl arkánu 21, kterážto říká: „Jsme stvořeni na tomto světě, abychom mohli tvořiti světy nové.“
Tedy tak v jistém smyslu činíme. To je Bibus Spiritus.
Bibus Spiritus je spolek šermířů, amatérských divadelníků, tanečníků a koňáků, milovníků historie a romantiky. Všechny nás spojuje emotivní náklonnost k fenoménu české hradní architektury a existenciální potřeba čas od času aktivně setrvávat v prostoru nesoucímu pečeť věků minulých. Dýchat atmosféru hradního nádvoří prosvíceného měsíčním svitem a návštěvníkům vyprávět příběhy, které ukryté pod zemí vyvěrají, jak prameny v české krajině, to je svět, který nás okouzlil. I my mu dáváme kousek své duše.