Zážitky
Bedřich Gerstel – prvorepubliková koupelna v Panenských Břežanech
Další turisticky atraktivní místa přístupná pro vozíčkáře, nevidomé nebo neslyšící turisty naleznete na stránce: Bezbariérová místa.
Každou první středu v měsíci, máte možnost navštívit unikátní koupelnu ze začátku 20. století, která prošla velmi zdařilou rekonstrukcí. Seznámíte se zde mimo jiné s dobovými doplňky, které byly součástí jejího vybavení. Koupelna se nachází v 1. patře horního zámku v Panenských Břežanech.
Bedřich Gerstel (16.4.1896-13.10.1967) a horní zámek v Panenských Břežanech
Dnes je již fenomén „Gerstel“ v českém prostředí takřka zapomenut. Přiblížíme Vám příběh jeho rodiny
„Gerstel“ – symbol zámožnosti a nábytkářské kvality. Chceme-li mluvit o Friedrichovi/Bedřichovi, a nakonec v USA Fredericku Gerstelovi, je důležité zmínit jeho původ. Gerstelovi byli starou pražskou rodinou, jež odvozovala svůj rodokmen od známého učence a kabalisty rabbi Löwa. Rodinná firma Gerstelových, která začínala jako vetešnictví, se postupně přes opravy a čalounění nábytku staršího, posunula k výrobě nového.
Friedrich Gerstel se narodil 16. dubna 1896 jako druhé dítě rodičů Nelly a Emila Gerstelových. O jeho dětství a vzdělání víme velmi málo. Jedno je ale jisté: k převzetí nábytkářské firmy se připravoval od chlapeckých let. Po smrti otce Emila, který byl již velmi činný jako třetí generace v nábytkářské branži, převzal jako třiadvacetiletý firmu se dvěma továrními provozy. Nábytek stále vyráběl pod značkou Emil Gerstel V březnu 1921 se Bedřich Gerstel oženil s Martou Marií Hlaváčovou (*1904) ženou židovského původu. Ta se nechala po vzoru svého manžela dne 21. února 1921 pokřtít. Podle rodinné legendy ji šťastný novomanžel daroval svatebním darem horní zámek v Panenských Břežanech, který odkoupil od přítele svých rodičů, barona Ferdinanda Bloch-Bauera. V roce 1925 se jim narodil syn Hugo-Felix a o pět let později synové John a Štěpán. Pro ně nechal na hraní postavit jejich otec (z výchovných důvodů za jejich účasti) domeček v parku horního zámku. Břežanský zámek využíval jako předváděcí prostor pro prezentaci výrobků své firmy. Přes poválečnou krizi po roce 1919 se firma rozrůstala. Zlom nastal v roce 1926, kdy Bedřich dostavěl velkou moderní tovární budovu v Libni. Tovární výroba byla funkčně spojována s vysokým podílem řemeslné práce.
Vyráběl se zde nábytek na míru podle předloh významných architektů. Chloubou klientely byla majetná klientela zahraniční. V jeho adresáři byl na prvním místě perský šáh Muhammad Rezá Pahlaví. Z domácích architektonických skvostů, které zařizovala, známe například: vilu bankéře a průmyslníka Otto Peschka v Bubenči (dnes rezidence velvyslanců USA), vilu spolumajitele stavební firmy Františka Müllera na Ořechovce, šlo o vybavení obytné haly, jídelny a dámského salónu, reprezentační místnosti firmy Walter v Jinonicích, dvojvilu vrchního ředitele a vrchního sládka Měšťanského pivovaru v Plzni
V letech 1927-1939 firma zaměstnávala vlastního architekta, kterým byl Arthur Blitz
Gerstel zařizoval interiéry jak na evropských královských dvorech, tak i českým prezidentům, T.G.Masarykovi a E.Benešovi a na československých zastupitelstvích v zahraničí. Gerstelův nábytek byl také součástí meziválečné výbavy mnoha bohatších československých domácností. Na přelomu let 1937 a 1938 se Gerstel rozhodl kvůli dění v Německu přestěhovat do USA. V roce 1938 žádala rodina o cestovní pasy. Jako důvod uvedla obchodní záležitosti a návštěvu sestry Susanne, která žila již od druhé poloviny 30. let v New Yorku. Sestra Susanne se svým manželem se zaručili za rodinu při získávání vystěhovaleckých víz. Na Susannino konto také putovaly peníze z firmy. Gerstelovi poslali své děti do švýcarského Lausanne. Teprve pět dní po okupaci pouze s příručním zavazadlem odjíždějí i manželé. Bedřich zplnomocnil advokáta Eugena Ledena ke správě veškerého majetku s plnými vlastnickými právy. Možná se jednalo o jistou formu výkupného. Do roku 1940 bylo tímto způsobem bohatým židům umožňováno se vykoupit a odjet do zahraničí. Díky Fridrichově či Bedřichově prozíravosti přežili válku ve zdraví, a nestali se tak dalšími oběťmi holocaustu. V New Yorku se Fridrich, či Bedřich Gerstel, znovu spojil s nábytkářstvím, kdy dostává místo manažera pobočky firmy Thonet. V USA používal jméno Frederick Gerstel.
K 11. dubnu 1940 byl majetek rodiny konfiskován ve prospěch Německé říše. Eugen Leden je o rok později jmenován treuhandlerem továrny (právnická osoba, která je ze smlouvy o svěřenectví nebo ze zákona povinna hlídat zájmy jiné právnické osoby). Z jeho zprávy určené pro gestapo vyplývá, že cena firmy v roce 1939 činila 4 898 629 K. Cena nezahrnovala postavení firmy na trhu a její „dobrou pověst“. Do 30. září. 1940 byla firma likvidována. Majetek byl převeden do koncernu Deutsche Meisterwestatten G.m.b.H. Výroba nábytku byla ukončena. Dne 25. března 1945 byla továrna poškozena bombardováním, při kterém byl zničen i archiv firmy. Dne 5. června 1945 firma přešla do národní správy Správcem se stal ředitel podniku Spojené Uměleckoprůmyslové závody v Brně, n.p. V. Mareček. Po nezbytných opravách se firma jako Emil Gerstel, dříve Deutsche Meisterwerstatten G.m.b.H. vrátila k výrobě nábytku. Dne 27. června 1948 byla znárodněna. Zbytkový majetek byl odevzdán do vlastnictví Spojeným Uměleckoprůmyslovým závodům.