Divoká Orlice pramení v Polsku, pak tvoří společnou hranici a u Zemské brány se stáčí do Čech. Svižně tekoucí řeka v krásné přírodě láká po celém svém toku rybáře a při dostatku vody udělá z vodáckého výletu dokonalý zážitek.
Divoká Orlice pramení v Polsku a na horním toku tvoří
v délce kolem třiceti kilometrů státní hranici mezi naší republikou a Polskem. Řeka protéká
Orlickými horami, protíná Žamberskou pahorkatinu a v Třebechovické tabuli
se spojuje s Tichou Orlicí.
U
Zemské brány, kde tok musel přetnout snížený hřbet Orlických hor, se řeka obrací k jihu. Pod Kláštercem nad Orlicí byla v letech 1932 až 1938 vybudována
přehradní nádrž Pastviny se zděnou 43 metrů vysokou hrází, která se využívá k výrobě elektrické energie, zadržování přívalové vody a rekreaci. V kotlině pod Kapelským vrchem protéká
Žamberkem s renesančím zámkem a rozsáhlým anglickým parkem. Řeka teče klidnějším tokem k Bohusové, kde se údolí
zužuje v hlubokou rokli v žulovém masivu a tvoří četné peřeje. V mohutném meandru (Litický oblouk) se na strmém ostrohu vypíná
hrad Litice. Níže po proudu leží v údolí řeky u obce
Potštejn zříceniny gotického hradu. Poté se tok zklidňuje a plyne k
Doudlebům, jedné z nejstarších osídlených osad ve východních Čechách, při soutoku se Zdobnicí. Ozdobou Doudleb je
renesanční zámek s bohatou sgrafitovou výzdobou. U
Kostelce nad Orlicí je řeka nadržována několika jezy. Ve městě se zachovala dvě šlechtická sídla, raně barokní zámek ze 17.století a novější
empírový zámek z 19.století s anglickým parkem.
U Alberchtic ve výšce 247 m n.m.
ústí zprava do Orlice.
Informace pro vodáky:
Horní tok Divoké Orlice k přehradě Pastviny
bývá sjízdný v období tání v březnu a dubnu. Pod přehradou je průtok závislý na manipulaci na hrázi. Ideální je
alespoň 15 m3/s, což také postačuje pro
splutí Litického oblouku. Pro horní tok se můžete také orientačně řídit stavem 60 cm na vodočtu v Klášterci a pro úsek z Litic již uvedeným průtokem, nebo stavem 40 cm na vodočtu v Liticích, nebo 80 cm v Kostelci.
Z Potštejna či Doudleb bývá Divoká Orlice
sjízdná téměř celý rok. Zkušená posádka může sjet řeku i na otevřené lodi, ale určitá
znalost techniky je nezbytná a většinu
jezů je vhodné přenést.
Řeka protéká
CHKO Orlické hory v horní části a zároveň je
celá označována jako přírodní park Orlice, kde je nutné dodržovat příslušná pravidla. Od Potštejna se řeka začíná pomalu uklidňovat, i když se až do Doubleb vyskytují peřeje do WW I-II.
Horní tok je jednodenní výlet,
od přehrady lze vybrat
víkendové putování.
Oblíbené úseky Divoké Orlice:
Divoká Orlice je
během léta sjízdná většinou
z Kostelce nad Orlicí, kde je i velký autokemp, případně
o něco výše od Záměla. Víkendové putování je vhodné
spojit se spojenou Orlicí, což je celkem 40 km. Na celé této trase je jen jediný jez a to díky vyhlášené přírodní památce.
- Trčkov – Zemská brána 28 km, obtížnost WW I+ (na jaře)
- Zemská brána – Klášterec nad Ohří 5 km, obtížnost WW II+ (na jaře)
- Horní úsek, který je splavný pouze krátce z jara během tání, se končí v Klášterci, protože následuje Pastvinská přehrada s dlouhým přenášením hráze. I pod přehradou je řeka velmi zajímavá, ale voda zde bývá zcela výjímečně.
- Litice – Potštejn 8,5 km, obtížnost WW II- (voda velmi výjimečně, pár dnů v roce se přehrada upouští). Pod přehradou voda zde bývá zcela výjímečně. Pod hradem v Liticích se zahlubuje řeka do lesnatého údolí a pokračuje přes Litický oblouk s vyšším spádem až do Potštejna.
- Potštejn – soutok s Tichou Orlicí 26 km, obtížnost WW I – ZWC. Sjízdný úsek po celý rok. Od Potštejna se řeka začíná pomalu uklidňovat, i když se až do Doubleb vyskytují peřeje do WW I. Klasicky letní úsek začíná od Záměla nebo až z Kostelce nad Orlicí a pro vícedenní putování se využívá pokračování po spojené Orlici.