Farní centrum Římskokatolické církve v Lidečku prošlo rekonstrukcí. Vznikl zde nový společenský sál. Objekt je technicky i technologicky nezávislý na chodu stávající fary.
Na začátku stála velká touha po místě, kde by se zdejší komunita mohla scházet. Dřívější generace postavila kulturní dům. Starý "kulturák" však dnes již nevyhovoval, proto mladá generace s brigádníky farníků a místních řemeslníků postavila na jeho místě novou budovu -
společenský sál Farního centra. Tady se obyvatelé Lidečka mohou scházet na
přednášky, besedy, divadla.
Jedná se o cihlovou stavbu s tradičním šindelovým obkladem z modřínu. Venkovní část tvoří sloupková vaznicová konstrukce z jedle a smrku, terasa je modřínová. Zakřivené vazníky jsou z jedlových lepených prvků, obklad je štípaný šindel z modřínu na dřevěném roštu. Společenský sál
pomyslně uzavírá parcelu, propojuje její části a vytváří prostranství pro venkovní aktivity. Symbolika v pojetí architektury jako procesní cesty podtrhuje význam i účel stavby. Počátek je
reprezentativní veřejný prostor před kostelem, sloužící církevnímu i obecnímu setkávání. Následuje cesta kolem zastřešeného veřejného prostoru, venkovního předsálí až k zadní terase, zahrnující torzo zdi bývalého hospodářství.
Terasa nabízí místo jak
pro farnost (obřady, výstavy, divadlo, koncerty apod.), tak pro
obecní spolky či organizace. V prostoru mezi Farním centrem a kostelem dochází k shromažďování lidí z blízkého i vzdálenějšího okruhu
tamějšího společenství.
Stavba získala v roce 2024
cenu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR za "citlivé a šetrné řešení stavby ve venkovském prostředí" v rámci soutěže
Česká cena za architekturu. Dřevěná konstrukce a šindelový obklad fasád zdařile odkazují na tradici místní lidové architektury v
Beskydech. Mezi zajímavé technické "vychytávky" patří svod dešťové vody ze střechy, která odchází dvěma koryty z masivního modřínu. Hlavní koryto ji vede do okrasné kašny.