Při prohlídce zámku Manětín si návštěvníci prohlédnou bohatou sochařskou výzdobu a místnosti spojené především s historií Karla Maxmiliána Lažanského a jeho ženy Marie Gabriely, jako např. hraběnčinu pracovnu, velký a malý hraběnčin salon, ale i pánskou pracovnu či lovecký pokoj.
Již při vstupu do zámku návštěvníka ohrom
í hlaví schodiště zdobené alegorickými sochami čtyř živlů (Země, Voda, Oheň, Vzduch) od Štěpána Borovce. Rodinnou galerii Lažanských, zejména portréty posledních čtyř generací majitelů a jejich potomků, zhlédnete v
malém hraběnčině salónku. V
loveckém pokoji jsou vystaveny střelné zbraně z poloviny 19. století. K vidění je rovněž i původní
barokní mobiliář s loveckými motivy.
Zámecká knihovna patří do rozsáhlého fondu knižních sbírek pod správou Knihovny Národního muzea. Je instalována v původním mobiliáři, osmi dubových prosklenných skříních. Čítá více než
pět tisíc svazků a svědčí o širokém zájmu šlechty v 18. – 20. století.
Na západní straně je zámek spojen krytou chodbou s
oratoří kostela sv. Jana Křtitele, kterou obyvatelé zámku chodili na bohoslužby. Chodba je vyzdobena portréty příbuzných a známých
rodiny Lažanských. Rodová galerie dává nahlédnout do způsobu života šlechty a dobové módy. V roce
1959 byla na zámku otevřena
expozice místního muzea. Vlastivědné muzeum se koncem 70. let stalo součástí okresního muzea v
Mariánské Týnici, jeho expozice se postupně doplňovala a rozšiřovala.
Z historie zámku
Ddnešní barokní podobě panského sídla
předcházela středověká tvrz, situovaná v severozápadním nároží dnešního objektu. Hrobčičtí, kteří manětínské panství získali od
Švamberků v roce 1560, na rozdíl od předchozích vlastníků v Manětíně i sídlili. Město se tak stalo centrem samostatného panství. Za Jeronýma ml. Hrobčického z Hrobčic, krátce před rokem 1600, byla
tvrz rozšířena a přestavěna na zámek. Po neklidném období třicetileté války došlo po roce 1670 za Karla Maxmiliána Lažanského (1658-1695) ke stavebním úpravám.
Dále následuje již vrcholně barokní přestavba, ke které došlo za
Václava Josefa Lažanského a jeho ženy Marie Gabriely po velkém požáru v roce 1712. Podle posledních stavebně-historických průzkumů byl architektem, jemuž
Manětín vděčí za barokní podobu zámku, kostela i urbanistickou koncepci náměstí, Tomáš Hafenecker (1669-1730). Zámek byl oproti dosavadnímu stavu výrazně rozšířen. Zámek byl po roce 1945 jako konfiskát přidělen
Státním statkům a lesům. Stal se sídlem ředitelství lesního závodu, byly zde i byty jeho zaměstnanců. V roce 1988 převzalo budovu zámku pod svou správu okresní muzeum a zahájilo její obnovu. 1. ledna 2002 byl manětínský zámek s areálem parku prohlášen
Národní kulturní památkou. V současné době je v péči plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu.
Unikátní zámecká oranžerie
V roce
2019 se přistoupilo k celkové
obnově zámecké oranžerie. Torzo skleníku umístěného ve francouzské zahradě v levé části před hlavní zámeckou budovou se podařilo v roce
1997 vykoupit zpět k areálu zámku. Na jaře 2019 probíhal rozsáhlý archeologický průzkum, který potvrdil několik fází využívání skleníku a zejména systémy vytápění. Z vedut a starších fotografií je zaznamenáno vícero podob zámecké oranžerie. Při celkové obnově se přistoupilo na
podobu z počátku 18. století. V souvislosti i s faktem, že se zachovala malá část střešní konstrukce při domu zahradníka.
Poznejte zámek Manětín, jeho barokní architekturu, šlechtickou historii rodů Lažanských a bohaté umělecké dědictví. Nenechte si ujít!
Karel Maxmilián Lažanský byl šlechtic žijící v období po třicetileté válce a prováděl stavební úpravy na zámku Manětín.
Na hlavním schodišti zámku Manětín jsou umístěny alegorické sochy čtyř živlů (Země, Voda, Oheň, Vzduch) od Štěpána Borovce.
Na zámku je rodinná galerie Lažanských s portréty posledních čtyř generací majitelů a jejich potomků, a zámecká knihovna s rozsáhlým fondem sbírek.
Oratoř kostela sv. Jana Křtitele je spojena s zámkem krytou chodbou, kterou obyvatelé zámku využívali pro chod na bohoslužby.
Zámecká oranžerie prošla celkovou obnovou, při které se zachovala malá část střešní konstrukce a byla obnovena podoba skleníku z 18. století.
Pro rod Hrobčicků byl Manětín centrem samostatného panství od konce 16. století.
V loveckém pokoji jsou vystaveny střelné zbraně z poloviny 19. století a původní barokní mobiliář s loveckými motivy.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.