Severně od lázeňské obce Bludov se uprostřed lesa nachází větší kostelík. O jeho původu vypráví mnoho legend, ale jen jedna se opakuje častěji než ostatní.
Když byla
lakotná selka z
Hrabenova na bohoslužbě v kostele v
Šumperku, nespolkla při svatém přijímání
hostii, ale vložila si ji
do modlitební knížky. Doma ji chtěla dát
do žlabu krávě, která by tak začala dojit
více mléka. Na cestě zpět si selka v
hlubokém lese, na místě dnešního kostelíčka, na malý
okamžik zdřímla. Hostie z knížky vypadla a selka si toho nevšimla. Po nějakém čase si lidé všimli, že z
dutého stromu vychází
podivná záře. Když přistoupili blíže, uviděli uvnitř
stromu, uprostřed monstrance ze včelího vosku, ztracenou
hostii. Hostie se dostala na toto místo díky
roji divokých včel, které ji
sebraly a zanesly do stromu, kde z vosku vytvořily monstranci.
Napravily tak zneuctění Božího Těla, kterého se dopustila selka. Lidé žasli nad tímto úkazem a
postavili na tomto místě kostelíček, který již navždy připomínal podivuhodnou příhodu.
První písemná zmínka o bludovském kostelíku, který se nachází v lesíku na východ od
Šumperka, pochází z roku
1553. Údajným zakladatelem byl Diviš z
Bludova nebo jeho syn. K
opatrování kostela byli ustanoveni
poustevníci, kteří se o něj starali až
do konce 18. století. V témže století také nabyl současné podoby. Na
příkaz Josefa II. měl být bludovský kostel zbourán, ale
bludovští obyvatelé odmítli a s jejich odporem a důvtipem nezmohl nic ani císař. Kostelík však po celou dobu chátral a opravy se dočkal až roku 1832.
Ke kostelíku náleží i
venkovní křížová cesta, kaplička Panny Marie, odkud vytéká ledově chladná a křišťálově čistá voda,
Stonův kříž a nejstarší památkou jsou pak
pískovcová boží muka. Dříve byl kostel Božího Těla
proslaven poutěmi a procesími, kterých se účastnilo až deset tisíc poutníků.
V kostelíku Božího Těla v
Bludově probíhají nepravidelné bohoslužby.