NPR Koda byla vyhlášena již v roce 1952 na rozloze 463,64 ha. Patří mezi nejstarší chráněná území v Chráněné krajinné oblasti Český kras. Je to členité a převážně zalesněné území na jih a západ od Berounky mezi Tetínem, Tobolkou a Srbskem.
Krajina krasového rázu s hlubokými roklemi patří k nejvýznamnějším přírodním rezervacím na území Chráněné krajinné oblasti Český kras. Na mnoha místech rezervace lze obdivovat krasové jevy či mohutné vrstvy vápnitých usazenin, které odkryla eroze na stěnách roklí, vyhloubených prudce tekoucími potoky.
Zatímco zdejší horniny obsahují velké množství zkamenělin trilobitů, měkkýšů, hlavonožců a dalších mořských organismů, vápencové jeskyně jsou bohaté na archeologické nálezy. Kromě toho se na celém území rezervace Koda nachází bezpočet vzácných druhů rostlin i živočichů. Jejich výskytem je proslulá hlavně Císařská rokle, jedno z nejvzácnějších míst této rezervace, rozprostírající se na pravém toku řeky Berounky v blízkosti obce Srbsko. Hnízdí zde hned 7 druhů kriticky ohrožených druhů ptáků, kterými jsou luňák červený a hnědý, mandelík hajní, morčák velký, sokol stěhovavý, orel mořský a zedníček skalní. V jeskyních pak zimují netopýr velký a netopýr černý.
Při návštěvě území doporučujeme vyrazit ze Srbska od železniční zastávky po žluté turistické značce proti proudu Kodského potoka. U rybníčku na Kodě je pak možné pokračovat dál po žluté značce směrem ke Koněpruským jeskyním nebo se vydat po modré značce do obce Tetín.
Kodská jeskyně, zvaná také jeskyně Koda, se nachází ve svahu jižního uzávěru Kodské rokle. Je volně přístupná, a i přes své malé rozměry patří k nejvýznamnějším archeologickým lokalitám Českého krasu. Jednoduchá, jen 17 metrů dlouhá pohodlná horizontální chodba bez krápníkové výzdoby vypadá sice jako uměle vylámaná, jedná se ale o mrazovou destrukci ukloněných vrstev devonských vápenců. Díky své vhodné poloze, šíři vchodu a prostornosti, spolu s malou plošinou před vchodem, byla ideální k bydlení. Při vykopávkách bylo odkryto mimořádné množství nálezů, dokládajících osídlení jeskyně v několika periodách od středního paleolitu až po středověk, což dokazují zvířecí kosti, keramika, zbraně nebo ohniště. Ve středověku byla jeskyně občasným útulkem v dobách nebezpečí, jak dokládají nálezy kusů keramiky a drobných mincí z husitských dob.