Plzeňská brána byla nedílnou součástí berounského městského opevnění, vybudovaného na přelomu 13. a 14. století. Z ochozu brány je možnost prohlédnout si město a okolí.
Plzeňská brána byla nedílnou součástí
městského opevnění, vybudovaného na přelomu 13. a 14. století. Výška hlavní hradební zdi se pohybovala v rozmezí 6 až 9 metrů a v nepravidelných intervalech ji doplňovalo
37 hranolových bašt, z nichž do dnešní doby zůstalo celkem 20 v různém stupni zachovalosti. Hlavní hradba byla navíc obklopena parkánovou
zdí a hradebním příkopem, zajišťujícím větší obranyschopnost města. Bašty i parkány se od počátku 16. století pronajímaly podle zákupního práva městským rodinám. Vstup do
města zajišťovaly
dvě věžovité brány, na východní straně
Dolní neboli Pražská a na západní straně
Horní neboli Plzeňská a dvě fortny umožňující vstup pro pěší ze severu a jihu.
Plzeňská brána
Samotná
Plzeňská brána byla do roku 1842 bodem, kterým procházel komunikační ruch z
Plzně do
Prahy a
královské clo se zde vybíralo až do roku 1752. Původně byla Plzeňská brána celá gotická s vysokou dlátkovou střechou, podobně jako Pražská (Dolní) brána, která si však svůj
gotický vzhled zachovala dodnes. Po požáru v roce 1735 byla brána zbarokizována.
V prvním patře Plzeňské brány, ve valeně sklenuté prostoře bývalé zbrojnice, se nachází stálá
expozice věnovaná nejen samotné
historii a architektuře tohoto památkového objektu, ale zároveň i celému systému opevnění města Berouna. Vedle kopií plánů Plzeňské brány, dobových kreseb s námětem
Berouna a obrázkové rekonstrukce
středověké podoby berounských
hradeb jsou zde i architektonické fragmenty z dominikánského kláštera, vypáleného husity roku 1421.
Pro novou expozici věnovanou
Berounu jako svébytnému právnímu institutu a jeho privilegiím posloužila zrekonstruovaná prostora v horním patře brány,
původní byt berounských hlásných a pověžných. V expozici je vystaveno šest barevných fotokopií z celkem dvanácti berounských
královských privilegií, které se do dnešní doby dochovaly. Všechny originální listiny, z nichž byly pořízeny, jsou uloženy ve fondech Státního okresního archivu v Berouně a tvoří historicky velmi cenný soubor, jež není veřejnosti běžně dostupný.
Celá expozice byla doplněna o
kopie soupisů berounských obyvatel z několika časových horizontů existence tohoto královského města. Jsou to soupis obyvatel města Berouna z roku
1652 a z roku
1784, soupis držitelů
domů a chalup v
Berouně z roku
1749 a seznam všech profesí v
Berouně z roku 1824. Právě zde je patrné, že to byli především konkrétní lidé, kteří tvořili historii města, a přesto, že se o jejich životě dovídáme pouze prostřednictvím strohých úředních údajů, jsou to velmi cenné informace pro dokreslení obrazu tehdejší doby.
Poznejte Plzeňskou bránu v Berouně, klíčovou část městského opevnění z přelomu 13. a 14. století, a její pestrou historii zachycenou v muzejní expozici.
Městské opevnění Berouna bylo vybudováno na přelomu 13. a 14. století.
Výška hlavní hradební zdi se pohybovala v rozmezí 6 až 9 metrů.
Z ochozu Plzeňské brány je možné prohlédnout si město Beroun a jeho okolí.
Královské clo se ve Plzeňské bráně vybíralo do roku 1752.
Po požáru v roce 1735 byla Plzeňská brána přestavěna a získala barokní vzhled.
Stálá expozice v Plzeňské bráně se věnuje historii a architektuře brány a berounského opevnění, obsahuje i architektonické fragmenty a kopie historických dokumentů.
Od počátku 16. století se berounské bašty pronajímaly městským rodinám podle zákupního práva.
Dolní brána je také známa jako Pražská brána, odkazuje na její polohu na východní straně města směrem k Praze.
Nová expozice obsahuje šest barevných fotokopií z dvanácti královských privilegií Berouna, které jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Berouně.
Expozice zahrnuje soupisy obyvatel města Berouna z let 1652 a 1784, držitelů domů a chalup z roku 1749 a seznam profesí z roku 1824.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.