Rodiště duchovního a věhlasného léčitele Pátera Františka Ferdy

František Ferda se narodil 31. března 1915 v Dražkovicích, statku poblíž Spáleného Poříčí. Vyrůstal zde se svými sourozenci a dětmi dalších zaměstnanců statku. Jeho otec tu pracoval jako šafář. Od dětství se zajímal o přírodu a byl i aktivním hudebníkem, hrál výborně na trubku i další nástroje, v Poříčí dokonce založil kvartet, se kterým tam i vystupoval. Vystudoval v Praze arcibiskupské gymnázium a bohosloveckou fakultu a 29. června 1939 – na počátku fašistické okupace – byl vysvěcen na kněze. Jako kaplan pak působil v Nechvalicích u Sedlčan a podle slova Kristova se pokoušel uzdravovat i tělesné neduhy. Dokonalá znalost léčivých rostlin a jejich působení na lidský organismus i metody přírodní léčby (podle pražského lékaře Hofmana) sloužily pak Ferdovi po celou dobu jeho léčitelské praxe.

Po nástupu komunistů – v roce 1951 – byl zatčen a v procesu s dalšími faráři odsouzen. Ve vězení v Ostravě, Opavě, Mírově, Jáchymově, Leopoldově, Valdicích a na Borech strávil devět let. V té době se u něj již začaly projevovat jasnovidné vlohy a mimořádné schopnosti – které on sám považoval za zděděné – a jež mu umožnily pomáhat i politickým spoluvězňům. Po propuštění v roce 1960 pracoval jako dělník v plzeňských pivovarech. Po osmnácti letech mu byla opět povolena pastorační činnost a tak mohl v Domově důchodců v Újezdci u Klatov působit jako duchovní správce u řeholních sester. Tehdy se už však plně věnoval i svému druhému poslání – léčitelství.

Diagnózu dokázal určit podle očí, podle fotografie, či dokonce jen tak – pouhým soustředěním. „Mám pocit, jako bych ze sebe vyslal paprsek zelené barvy, který se rychle klikatě pohybuje a pak se naráz zastaví. Tak dojde k mému spojení s tím člověkem,“ popsal Ferda před lety svoji specifickou diagnostickou metodu. Při léčení však používal prostředky i daleko prozaičtější: „Lepší než penicilin je na zápal plic křenová placka.“ Nezastupitelné místo v jeho lektvarech měly také česnek, cibule a množství nejrůznějších bylinek. V roce 1980 se přestěhoval do Sušice. Od tohoto okamžiku, prakticky až do posledních dnů jeho života, nastala pro něj neúnavná služba trpícím a nemocným. Zemřel v neděli 7. července 1991. Dne 16. července byl za masové účasti vděčných pacientů a přátel pohřben na sušickém hřbitově.

Jeho mimořádnou obětavou činnost vysoce ocenil v kondolenčním dopise František kardinál Tomášek. Na budově děkanství ve Spáleném Poříčí byla významnému rodáku odhalena pamětní deska. Malá slavnost proběhla 9. září 2000 u příležitosti Dne evropského historického dědictví. Odhalení provedli společně starosta města Ing. Pavel Čížek, Ferdův spolužák ze semináře kanovník Kořínek a Ferdova hospodyně a pomocnice p. Jiřina Konarovská. Autorem pamětní desky je akad. sochař František Bálek. Jméno P. Františka Ferdy nese i dům s pečovatelskou službou ve Spáleném Poříčí.