Malíř a grafik Josef Odráška je svou tvorbou pevně zakotven na severní Moravě, potažmo na Ostravsku, ale jeho dílo je významné v kontextu celé České republiky. Za praktickou průpravu vděčí svým učitelům na Střední umělecko průmyslové škole v Uherském Hradišti, kde studoval u profesorů Jana Blažka, Josefa Berana, Karla Hofmana, Jiřího Jašky a Jana Hanáčka. Po studiích zůstal věrný svému oboru a pracoval jako propagační grafik v reklamě, vytvářel věděcké a popularizační ilustrace. Do výtvarného života výrazně promluvil až v sedmdesátých letech účastí v řadě kolektivních výstav, kde představil svá díla v oboru užité grafiky.
Postupně se však Odráška osvobozoval od účelové povahy tvorby a hledal svou vlastní cestu k osobité umělecké výpovědi, nejprve v oblasti volné grafiky a poté i v oblasti malby, která začala později v jeho díle dominovat. V jeho obrazech najdete motivy stavenišť, průmyslových provozů, městských periférií či jiných, člověkem opuštěných zákoutí. Odráška přitom tyto "nefotogenické" reálie neuhlazuje, představuje realitu v její skromnosti, nehledá obsahy či symboly jiného světa. Takto laděnými díly zaujal laickou i odbornou veřejnost již v polovině let osmdesátých, byť malými autorskými výstavami.
Na konci osmdesátých let se v jeho tematickém rejstříku začaly objevovat abstraktní přírodní scenérie připomínající spletitost větvoví stromů, které se postupem času vyvinuly až v autonomní vesmíry, podobné automatickým kresbám pozdních surrealistů. Svou osobitou podobu a kompozici získaly po roce 1991, kdy se Odráška podrobil vážné operaci a zažil pooperační kóma. Tato zkušenost mu přinesla nové optické vjemy, které se přenesly i do tvorby. Ve stejně době vytvářel i expresívní, syrové až surové rustikální grafické listy, jimiž se vyjadřoval k ničení tvořivé podstaty člověka, ničení individuality, potažmo k pošlapávání lidských práv a demokracie.