Malíř a grafik Josef Odráška je svou tvorbou pevně zakotven na severní Moravě, potažmo na Ostravsku, ale jeho dílo je
významné v kontextu celé České republiky. Za praktickou průpravu vděčí svým učitelům na Střední umělecko průmyslové škole v
Uherském Hradišti, kde studoval u profesorů Jana Blažka, Josefa Berana, Karla Hofmana, Jiřího Jašky a Jana Hanáčka. Po studiích
zůstal věrný svému oboru a pracoval jako propagační grafik v reklamě, vytvářel věděcké a popularizační ilustrace. Do výtvarného života výrazně promluvil až v sedmdesátých letech účastí v řadě
kolektivních výstav, kde představil svá
díla v oboru užité grafiky.
Postupně se však Odráška
osvobozoval od účelové povahy tvorby a hledal svou vlastní cestu k osobité umělecké výpovědi, nejprve v oblasti volné grafiky a poté
i v oblasti malby, která začala později v jeho díle dominovat. V jeho obrazech najdete
motivy stavenišť, průmyslových provozů,
městských periférií či jiných, člověkem opuštěných zákoutí. Odráška přitom tyto "nefotogenické" reálie neuhlazuje,
představuje realitu v její skromnosti, nehledá obsahy či symboly jiného světa. Takto laděnými díly zaujal laickou i odbornou veřejnost již v polovině let osmdesátých, byť malými autorskými výstavami.
Na konci osmdesátých let se v jeho tematickém rejstříku začaly objevovat
abstraktní přírodní scenérie připomínající
spletitost větvoví stromů, které se postupem času vyvinuly až v autonomní vesmíry, podobné
automatickým kresbám pozdních surrealistů. Svou osobitou podobu a kompozici získaly po roce 1991, kdy se Odráška podrobil vážné operaci a
zažil pooperační kóma. Tato zkušenost mu přinesla
nové optické vjemy, které se přenesly i do tvorby. Ve stejně době vytvářel i expresívní, syrové až surové rustikální grafické listy, jimiž se vyjadřoval k
ničení tvořivé podstaty člověka, ničení individuality, potažmo k
pošlapávání lidských práv a demokracie.