První přečerpávací elektrárna,
Černé jezero na
Šumavě, fungovala od roku 1930 do roku 1960. Ani druhá přečerpávací vodní elektrárna nevydržela až do dnešních dnů: od roku 1938 byla na
Pastvinské přehradě, později ji ale přestavěli na elektrárnu průtočnou. V roce 1947 se rozjela
přečerpávací elektrárna Štěchovice II s horní nádrží na Homoli, v roce 1978 přibyla
přečerpávací elektrárna Dalešice s nádrží v Dalešicích a vyrovnávací nádrží Mohelno. Nejslavnější je ta poslední a největší,
elektrárna Dlouhé Stráně, která se nachází v
Hrubém Jeseníku poblíž
rekreačního a sportovního areálu Kouty nad Desnou a na dohled od
Pradědu, nejvyššího vrcholku
Jeseníků a celé Moravy.
Dlouhé Stráně: stavba, která se na řadu let zastavila
Kvůli umístění v chráněné krajinné oblasti jsou
Dlouhé Stráně skutečně jedinečné: zvenčí uvidíte jen
horní nádrž, dolní nádrž a samozřejmě část areálu pod její hrází. Technologické provozy i přivaděče, které by panenskou přírodu rušily vzhledem i hlukem, jsou ukryté hluboko v podzemí. Také díky tomu se o elektrárně mluví jako o
jedné z nejekologičtějších energetických staveb v Evropě. Když ale v roce 1978 začaly vrchol zvaný Dlouhé Stráně odkrajovat bagry, milovníci hor bili na poplach. Není divu: budoucí horní nádrž vypadala jako obří kráter a dnešní elegantní vodní ovál si v té době dovedli představit zřejmě jen projektanti.
Práce se ale brzy zastavily a dokonce se uvažovalo, že elektrárna vůbec nebude dokončena. Nakonec se po nezbytné modernizaci projekt znovu rozběhl a
plný provoz byl spuštěn 20. června 1996.
Z údolí až na vrcholky hor
Přečerpávací vodní elektrárny musí mít dvě nádrže, horní a dolní.
Horní nádrž elektrárny Dlouhé Stráně nemá díky poloze na vrcholcích hor žádné přítoky, její akumulace je řízená uměle. Pojme 2,75 milionu metrů krychlových vody a dno kvůli omezení průsaků pokrývá speciální štěrko-asfaltový plášť. Nádrž se kvůli kontrole vypouští jednou za čtyři roky, jinak ale její hladina samozřejmě kolísá kvůli samotnému přečerpávání: stačí otevřít uzávěr a voda se hned dostane až na turbíny, které se za necelé dvě minuty rozjedou na plný výkon. V době přebytku energie se voda zase vyčerpá obřími čerpadly do horní nádrže a vše se opakuje.
Čerpadlový provoz zajišťují dvě přívodní potrubí, každé s průměrem 3,6 metru. Překonávají výšku 511 metrů, měří přes 1,5 kilometru a stěny v jejich spodní části, kde je tlak vody největší, mají tloušťku 54 milimetrů. Naopak u horní nádrže, kde je tlak nejmenší, jen 12 milimetrů. Štoly pro jejich uložení se razily zespodu a potrubí se svařovalo přímo na místě.
Dolní nádrž, která vznikla přehrazením
řeky Divoké Desné, má 56 metrů vysokou sypanou hráz. K turbínám odtud vedou dva tunely s průměrem 5,2 m a délkou 354 a 390 metrů. Srdcem elektrárny je
obří podzemní sál; do něj se podíváte pouze při exkurzi.
Prohlídka elektrárny
Prohlídky podzemních prostor a návštěvnického střediska u dolní nádrže probíhají celý rok. Běžná exkurze trvá asi dvě hodiny a začíná u
rekreačního a sportovního areálu Kouty, kde nastoupíte do autobusu, necháte se odvézt k dolní nádrži, prohlédnete si podzemí elektrárny, zastavíte se v návštěvnickém centru a autobusem se vrátíte zase zpět. Pokud se chcete podívat i k horní nádrži, počítejte s tím, že autobusy sem jezdí jen od začátku května do konce října. Má to ale háček: u horní nádrže se totiž prohlídka zastaví přibližně jen na dvacet minut, a to ani na rychlý pěší výlet kolem dokola rozhodně nestačí.
Můžete se sem ale vypravit sami a jinak: z
areálu Kouty vás moderní
šestisedačková lanovka vyveze na
Medvědí horu, odkud to k nádrži jsou přibližně 4,5 kilometru. Jít se dá po asfaltce anebo po červené značce, která je o něco kratší, ale má hodně kamenitý povrch; s kočárky a koly se po ní rozhodně nepouštějte. Také můžete využít minibus, který pendluje mezi horní stanicí lanovky a horní nádrží, ale lístek nejde rezervovat předem; zkrátka musíte mít štěstí anebo si počkat. Minibusem dorazíte k horní nádrži za necelou čtvrthodinu a pak už se můžete pustit do obcházení a obdivování největšího horského vodního zrcadla. Pokud si
v Koutech půjčíte koloběžku, nemusíte se do údolí vracet lanovkou, ale po klikaté silničce kolem dolní nádrže;
sjezd měří sedmnáct kilometrů a je to skutečný sportovní zážitek.
Víte, že…?
Vodní elektrárny jsou nejvýznamnějším nízkoemisním a obnovitelným zdrojem s největší produkcí. Dodávají téměř 17 % světové elektřiny a okolo 70 % obnovitelné elektřiny.- Po asfaltce lemující okraj horní nádrže na Dlouhých Stráních se kvůli bezpečnosti nesmí jezdit na kole, koloběžkách ani in-line bruslích. Využít ale můžete ovál, který vede o kousek níž a kde o krásné výhledy rozhodně nepřijdete.
- Horní nádrž na Dlouhých Stráních má rozměry 700 x 300 metrů a vešlo by se do ní asi patnáct fotbalových hřišť, maximální hloubka dosahuje 26 metrů.
- Pro kampaň #světovéČesko jsme jako protějšek Dlouhých Strání vybrali přečerpávací vodní elektrárnu Coo-Trois-Ponts, která se nachází u řeky Amblève u belgického města Stavelot. Je o něco starší než Dlouhé Stráně: stavěla se v letech 1969 až 1978, spodní nádrž pro elektrárnu má tvar loktu a dvě hráze. Dlouhým Stráním se podobá nejenom umístěním elektrárny v podzemí, ale také hustou sítí turistických a cyklistických stezek, které vedou po březích dolní nádrže a klikatí se po svazích vzhůru k horní nádrži.
- Tam, v kopcích přibližně o 250 metrů výš než leží dolní nádrž čeká největší překvapení: horní nádrže jsou totiž dvě a nápadně se podobají té na Dlouhých Stráních. Jsou známé jako Coo I a Coo II a společně pak mají objem téměř 8,5 Coo I je dlouhá 748 metrů, Coo II 830 metrů.