Kostel s proskleným velínem
Nejdražším kouskem celého projektu bylo
kolejiště se čtyřmi kolejnicemi a jeho opakovaná montáž: měřilo totiž pouhých 160 metrů a během celého přesunu se vždy za kostelem rozebralo, převezlo před něj a znovu sestavilo. Celý přesun řídil počítač, prosklený velín pak byl umístěn na přídi kostela zhruba 11 metrů vysoko.
Během roku 1975 byl
kostel oddělen od původních kamenných základů (a naopak na novém místě vznikly základy nové, které měly zajistit stabilitu bez nerovnoměrného sesedání) a pod zdivo byly podsunuty ocelové nosníky. Pod ně pak od 15. září 1975 najížděly jednotlivé podvozky a začalo samotné nakládání.
Více než deset let po rozhodnutí o jeho záchraně,
30. září 1975, se kostel vydal na cestu. Dosáhl rychlosti 1,2 až 3,2 centimetru za minutu a do cíle, vzdáleného
841,1 metru od původního místa, dorazil 27. října před devátou hodinou ráno.
Samotný přesun byl vlastně velmi rychlý, ale zabezpečení stability, dostavby a opravy se protáhly na dalších deset let. Demolice starého Mostu skončily v dubnu 1987, kdy z původního města s výjimkou
přesunutého kostela a původní městské čtvrti Zahražany nezůstalo nic. Kostel byl pro veřejnost otevřen o rok později, měl ale sloužit jen pro výstavy a další akce. Nakonec se v červnu 1993 dočkal opětovného vysvěcení a dnes kromě sakrálních účelů slouží jako koncertní a svatební síň. V podzemí stavby je
výstavní síň Galerie výtvarného umění v Mostě, ve
vyhlídkové věži si prohlédnete snímky původního města i jeho bourání, dokumenty o přesunu chrámu, atraktivní fotografie zachycující situaci před přesunem i po něm anebo záběry nového Mostu a rekultivované krajiny v okolí.
Stěhování skalních chrámů Abú Simbel
- Gotický mostecký kostel je naší největší přestěhovanou stavbou vcelku, prvenství ale patří kapli sv. Máří Magdaleny u Čechova mostu v Praze. V roce 1956 byla přesunuta o necelých 31 metrů proti proudu Vltavy.
- Vůbec nejslavnější stěhování velké stavby proběhlo před více než půl stoletím na jihu Egypta. Přes 3200 let staré núbijské skalní chrámy Abú Simbel byly dlouho zaváté pískem: když je v březnu 1813 objevil švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, sochám z písku vyčnívaly jen vrcholky hlav. V druhé polovině 20. století hrozilo, že skvost skončí pod vodou Vysoké asuánské přehrady na Nilu.
- Chrámy nechal postavit faraón Ramess II. (1279–1213 př. n. l.) a jsou zasvěcené egyptským bohům a také samotnému faraónovi. Jsou vytesané z hrubozrnného pískovce světle žluté až narůžovělé barvy a zahloubené téměř 70 metrů do skalního masivu. Průčelí většího chrámu je 33 metrů vysoké a 38 metrů široké. Sochy sedících postav (všechny představují Ramesse II.) dosahují výšky 21 metrů a doplňují je menší sochy manželek a dětí. Nad průčelím jsou sochy dvaadvaceti paviánů, uctívajících vycházející slunce.
- Přípravy začaly v roce 1959, samotný přesun se odehrál v letech 1964 až 1968. Podobně jako v Mostě i v Egyptě bylo potřeba připravit nové základy. Před přesunem bylo průčelí chrámu opět zasypáno pískem a obaleno ochrannou železnou mříží, vnitřek vyplnilo dřevěné lešení.
- Chrámy byly postupně odděleny od skalního podloží a rozřezány na bloky o hmotnosti 20 až 30 tun. Ty pak naložené na speciálních podvozcích auta převážela po nově vybudované silnici o dvě stě metrů dál a pětašedesát metrů výš. Tam, u uměle navršeného kopce, bylo celkem 1 042 bloků s celkovou hmotností 15 tisíc tun opět sestaveno dohromady, spáry vyplnila barvená maltová směs.
- Přesun dvou monumentálních chrámů byl dokončen 22. září 1968, v roce 1979 byla památka zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.