Oděv z rakve Markéty Františky Lobkowiczové se uchoval v kryptě farního kostela sv. Václava v Mikulově. Pohřební oděv Markéty i jejího chotě získalo v roce 2003
Regionální muzeum v Mikulově. Oděv Markéty Františky byl konzervován v roce 2005.
Markéta Františka patřila ke třetí generaci mikulovských Dietrichsteinů. Do roku 1616 je uváděna jako dvorní dáma císařovny Anny, manželky císaře Matyáše. V únoru 1616 se provdala a rok poté zemřela po porodu svého prvního syna.
Šat Markéty Františky je
vynikajícím příkladem ženského oděvu raného 17. století, dochovaného v Evropě jen velmi vzácně. Soubor se skládá z živůtku a reprezentativního pláště s visícími rukávy. Oba díly oděvu mají tuhé límce, které podpírají rafinovaný krajkový límec. Rukávy živůtku jsou zdobeny hedvábnými manžetami. Soubor je doplněn širokou sametovou sukní. K pohřební výbavě patří pletené hedvábné punčochy, podvazky z pruhů hedvábné látky zdobené paličkovanou krajkou se střapečky, zavázané stuhy z obuvi a také polštářek vyplněný dlouhými lidskými vlasy.
Šaty Markéty Františky představují
španělskou módu horních vrstev společnosti. Tuto módu lze sledovat i na řadě portrétů pocházejících z oné doby. Převládala na vídeňském dvoře, a jak můžeme vidět u Markéty Františky, španělský oděv nosila i moravská šlechta.
V sezoně 2009 byla expozice doplněna o nové šaty. Pro rokokové dámské šaty, v nichž byla do rakve uložena
Marie Anna Josefa Dietrichsteinová (1705-1764), byl s ohledem na požadavky vystavení vyčleněn prostor kabinetu vklíněného do silného renesančního zdiva pláště zámku. Šaty jsou ušity z hedvábí podle
francouzské módy šedesátých let 18. století: úzký živůtek s hlubokým výstřihem a úzkými tříčtvrtečními rukávy, sukně velmi široká v bocích. Spolu s šaty jsou vystaveny též střevíčky s textilním svrškem, které k oděvu náležejí.
Tyto šaty od letošní sezóny doplní
dva zrestaurované historické čepečky. S prvním z nich byla pohřbena Markéta Františka Lobkowiczová. Druhý byl nalezen v rakvi kněžny Marie Josefy Dietrichsteinové a je ještě o sto let starší. Práce na obnově čepečků trvaly rok. Tyto pokrývky hlavy byly posledními předměty, které v expozici pohřebních šatů, která je otevřená pět let, scházely.