Od začátku třicátých let do umění pronikaly stavy tesknoty, úzkosti, melancholie a nostalgie, jež ve svých úvahách, otištěných na stránkách Kvartu probíral filosof Václav Navrátil, přesně rozpoznávající měnící se atmosféru čím dále vypjatější doby. Jsou příznačné pro Černá slunce, jejichž hlavní světelnou atmosférou je noc, prostoupená zvláštní, nepojmenovatelnou vnitřní září, opačnou slunečnímu jasu.
Výstava představí více než 200 děl 44 českých a slovenských umělců. Umístěna bude v pěti sálech ostravského Domu umění a rozdělena bude do sedmi tematických skupin. Umělecká hodnota vystavovaných děl je podle odborníků nevyčíslitelná, teoretická se pohybuje přes miliardu korun. Právě kvůli jedinečnosti a hodnotě uměleckých děl budou výstavu provázet mimořádná bezpečnostní opatření. Kromě mnoha jiných budou zastoupeni i světově proslulí umělci, jako jsou například Toyen, František Kupka, Josef Váchal, Jindřich Štýrský, Jan Zrzavý, Emil Filla, Josef Čapek, František Gross, František Drtikol nebo František Janoušek.
Východiskem výstavy bude proměna malířství a sochařství, ke které docházelo od druhé poloviny dvacátých let v Paříži, kde působili Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen; pařížskou zkušeností prošli rovněž Hana Wichterlová a Vincenc Makovský. Přestože tito autoři vystavovali především samostatně, podařilo se je shromáždit na výstavě Poezie 1932, uspořádané na podzim roku 1932 v pražském Mánesu. Poesie 1932 ukázala, že tehdejší soudobé umění dospělo do svého zlomového období, ve kterém do předcházejícího lyrického a poetistického tvarosloví začaly pronikat dramatické obsahy a spletité významy odrážející odvrácené stránky lidské mysli, vyvolané jednak pozdním dozněním ohlasu prvé světové války, hospodářskou krizí a stupňujícím se společenským napětím, jednak narůstajícími obavami, že propukne válka nová.