V
Zoo Brno rádi vyšli kolegům z
Hluboké vstříc. Od konce loňského roku mají
zničené voliéry a aktuálně řeší jejich přestavbu. Pelikáni se v
Brně zabydlují v opravené expozici po lachtanovi medvědím. Jsou zde na dobu dočasnou. Do budoucna plánuje
brněnská zoologická zahrada zapojení do chovu ohrožených pelikánů kadeřavých. Současná expozice byla po úpravách potvrzena členy pracovní skupiny
EAZA pro
pelikány jako vyhovující. Jedinci pelikánů kadeřavých vhodní k sestavení hejna ale nejsou aktuálně v evropských zoo k dispozici. Zoologové ze
Zoo Brno jsou v kontaktu s evropským koordinátorem plemenné knihy, který ví o jejich zájmu a pokud by se ukázalo, že zoo může nějaké ptáky získat, tak jim vyhoví.
Nakládka pelikánů proběhla v
Zoo Hluboká bez komplikací. Vzhledem k tomu, že
brněnská zoologická už dlouho pelikány nechovala a jejich současní chovatelé nemají s manipulací a odchytem pelikánů zkušenosti, mohli si v
jižních Čechách zároveň
nacvičit, jak takového velkého ptáka
odchytit a zafixovat, aby nedošlo k úrazu. Stačilo to rutinně předvést na jedné ze samic. Ostatní pelikány si už brněnští chovatelé odchytili a přenesli do transportních boxů sami. Na cestu
dostali pelikáni z domova svou oblíbenou potravu,
dvanáct přepravek zamražených jihočeských sladkovodních
ryb!
Poslední pelikány
Zoo Brno chovala v 90. letech minulého století. Současné hlubocké
hejno tvoří dvě samice a dva samci. Jedna ze samic má úctyhodných 36 let (*1988), ostatní ptáci se vylíhli mezi roky 1996 a 2000.
Pelikáni se mohou dožít až 50 let
Pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) má rozpětí křídel
2,2 – 3,5 metru a může vážit až
15 kilogramů. V Evropě hnízdí nejpočetnější populace v
Rumunsku (3 000 – 3 500 párů), dále 250–800 párů v
Řecku, 50–150 párů na
Ukrajině, jednotky jedinců se pak začínají postupně objevovat v
Itálii. Červený seznam ohrožených druhů uvádí pelikány bílé jako málo dotčené. Na světě existuje
osm druhů pelikánů, a to na téměř všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Pouze dva druhy jsou tmavě zbarvené, pro ostatní jsou charakteristické odstíny bílé. Mají velmi silné letky a bez ohledu na zbarvení svého těla jsou vždy černé, posílené barvivem zvaným melanin. Pelikáni jsou
výborní letci. Jedná se o pasivní plachtiče, kteří
využívají vzdušné proudy. Spolu s dropy a labutěmi patří k nejtěžším létajícím ptákům na světě, na rozdíl od labutí ale nejsou v letu slyšet.
Na noze mají čtyři prsty spojené plovací blánou. Všechny druhy jsou koloniální a
umí sedat na stromy, ale pouze ty drobnější na nich hnízdí. Velké druhy hnízdí na říčních ostrovech, v neprostupných mokřadních rákosinách či na skalách. Zajímavostí je, že
barva zobáku se může během roku měnit. Známý vak neslouží kromě lovu ke skladování potravy, ale je využíván při teplém počasí i k ochlazování a je protkán bohatou žilnatinou. Pelikáni mohou
lovit ve skupině, kdy obklopí hejno ryb a vrhnou se na ně. Přestože
průměrný věk dožití se udává
15–30 let, v lidské péči to může být
až 50 let.