Doba největšího rozkvětu zámku i panství
Kunín na
přelomu 18. a 19. století je spojena se jménem vnučky zakladatele Marie Walburgy hraběnky z Truchsess-Waldburg-Zeilu, rozené z Harrach-Hohenemsu. O této šlechtičně se dodnes mluví jako o „
naší dobré hraběnce Walburze“; vybudovala zde na svou dobu něco naprosto nevídaného –
filantropinum.
Jeden z
nejmodernějších vzdělávacích ústavů tehdejší střední Evropy, kde společně studovali nadaní chlapci i dívky, bez ohledu na to, zda byli českého či německého původu, evangelického či katolického vyznání a pocházeli z chudých či bohatých poměrů.
Nejznámějším žákem byl pozdější velký český historik
František Palacký či
Josef Kronenberger, pozdější zakladatel rakouského četnictva.
Pro filantropii Walburgu získali svobodní zednáři. Zámecká škola se stala centrem osvícenství pro celou oblast severní Moravy i Slezska. I přesto, že ve škole vládl tolerantní duch,
režim byl velmi přísný. Výuka probíhala šest dní v týdnu,
od pěti do devatenácti hodin. Mnozí šlechtici však inovacím ve školství nefandili a ústav byl zrušen. Hraběnka Marie, titulována „první dámou Moravy“,
nesla konec svého celoživotního díla těžce. Těšit ji mohlo pomyšlení na stovky dětí, kterým se díky ní dostalo unikátního vzdělání.