Ještě na počátku 16. století pokrýval okolí
Božího Daru (1028 m) hustý vysokohorský prales. Za věrnou oddanost a podporu Císařství římského,
daroval římský císař Fridrich II. českému králi Přemyslu Otakarovi I. půdu v okolí
Božího Daru. Lesy byly v majetku krále Jiřího z Poděbrad, a to do roku 1459, kdy ho jeho dcera přinesla jako svatební dar saskému kurfiřtovi Albrechtovi. Pozemky se tak
včlenily do saského území, ale přesné vytyčení hranice mezi českým státem a saským kurfiřstvím bylo spíše symbolické, protože božídarské teritorium bylo všeobecně pokládáno za chudý kraj, kde se nevyplácela ani těžba dřeva.
Na
přelomu 15. a 16. století údajně v místech města stávala
hornická vesnice Wintersgrün. V té době začali lidé v naplaveninách potoků
nacházet valouny stříbra a cínu. Potoky tvořily mnohdy hranice několika panství a tím také začaly i nekonečné spory o průběh státní hranice na rázem výnosném území. Ty ustaly teprve poté, co
saský kurfiřt Johann Friedrich roku
1533 podepsáním
kupní smlouvy s dědici pánů z Tetova získal toto panství do svého vlastnictví. Od té chvíle začali do těchto nejvýše položených částí
Krušných hor začali pronikat
horničtí prospektoři, nejdříve ze saské strany od
Fichtelbergu a o něco později i ze strany od
Jáchymova.
Jméno obce Boží Dar je údajně odvozeno od výroku saského kurfiřta Johanna Friedricha, který když mu byla k odpočinku nabídnuta
sedačka z jednoho kusu stříbra pronesl: "Dieses edle Metall, das ist euer Brot, das ist eine Gabe Gottes" („Tento ušlechtilý kov, je váš chléb, to je dar boží"). Když bylo na vrcholech hor založeno nové město, dostalo pojemnování potéto události, tedy Gottsgab –
Boží Dar. V roce 1546 kurfiřt Johann Friedrich udělil
Božímu Daru privilegium
svobodného horního města, byl založen farní
kostel a měšťané dostali právo obchodu a řemesel, jakož i právo týdenního trhu v pátek každého týdne a jeden výroční trh o sv. Mikuláši.
Boží Dar součástí českého království
Na podzim v Německu vypukla tzv.
Šmalkaldská válka a z důvodu panujících neshod mezi německým císařem a saským kurfiřtem byl 23. října 1546
Boží Dar obsazen vojskem
Bohuslava z Lobkovic. Při příchodu císařského vojska
obyvatelé většinou utekli do okolních lesů a došlo k téměř úplnému vylidnění města.
Kurfiřt Johann Friedrich byl poražen a
zajat až příštího roku v bitvě u Mühlbergu. Ale ještě před touto jeho porážkou na poli válečném uzavřel 14. října 1546 jeho
bratranec Mořic Saský v
Praze s českým a uherským králem
Ferdinandem I. Habsburským tajnou dohodu, podle které polovina Schwarzenberského panství s městy
Božím Darem a
Horní Blatnou připadla
zpět k českému království. Neustálé nárokování vlastnictví na rudy bohatého a strategického hraničního území v okolí
Božího Daru bylo definitivně vyřešeno až
26. října 1556, kdy byla mezi českým státem a saským kurfiřstvím uzavřena
Schneeberská dohoda, která určovala přesný průběh státní hranice obou států. O dva roky později, v létě roku
1558 byla na základě Schneeberské dohody státní
hranice vyznačena hraničními mezníky.
K
ukončení hornické činnosti v lokalitě
Božího Daru došlo
až v roce 1820. V druhé polovině 19. století bylo jediným výnosnějším zdrojem obživy
paličkování krajek. Paličkování krajek však byla pouze krátkodobá módní záležitost a tak mnoho lidí odcházelo za prací do ciziny nebo se živili jako
potulní hudebníci.
Boží Dar v moderní době
Po druhé světové válce se
Boží Dar (1028 m) stal
téměř vylidněnou obcí. Situace se zlepšila až po roce
1971, kdy byl v blízkosti obce otevřen hraniční
přechod do tehdejší NDR. Od 16. století se význam
Božího Daru podstatně změnil a ze středověkého živého hornického městečka s 2 000 obyvateli, se ve 20. století Boží Dar stal
významným turistickým centrem zimních a letních sportů.
V obci se nachází budova
kostela zasvěceného sv. Anně z roku 1772. Za zmínku stojí
cínová křtitelnice, která je umístěna v objektu kostela. Tuto křtitelnici spolu se zvonem zhotovil roku 1612
jáchymovský kovář a zvonař Hans Wildt st. Střed obce tvoří
renesanční náměstí obdélníkového tvaru do jehož rohů ústí vždy dvojice ulic. Dominantní budovou tohoto prostranství je
radnice postavená roku 1844–1845 ve stylu pozdního klasicismu. Ostatní starší zástavba v obci podlehla požáru v roce 1808.