Karolina Světlá (1830–1899, vlastním jménem Johana Rottová) pocházela ze zámožné pražské rodiny a do Světlé pod Ještědem by se zřejmě nikdy nepodívala, nebýt Petra Mužáka. Ten ji učil hrát na klavír, seznámil ji s tvorbou českých autorů, zamilovali se a v roce 1852 se vzali. V říjnu téhož roku se jim narodila dcera, která o pár měsíců později zemřela. Johana, od dětství přecitlivělá, se po její smrti nervově zhroutila. Ten rok přijela poprvé do Podještědí, do rodiště svého muže, na zotavenou.
Šťastná Světlá
Vítězslav Hálek měl pravdu, když v roce 1869 v Květech napsal „Šťastný Ještěd, že našel svou Světlou, a šťastná Světlá, že našla svůj Ještěd.“ Své sestře Žofii Johana popsala Světlou v dopise: „Je zde ráj,“ psala Johana 21. srpna 1853. „Tak vznešeně jsem si tu krajinu nepředstavovala, myslela jsem si všecko užší, stěsnanější, a vše je rozsáhlé a velkolepé. Každá hora nejméně po jedné straně lesem pokrytá anebo borem ověnčená.“
Vesnice Světlá a její okolí byly českým jazykovým ostrovem v německy mluvící oblasti, jen pár kilometrů za Ještědem ležel německy mluvící Liberec. V Podještědí Johana sbírala nové síly a posléze dala na radu svého švagra a lékaře doktora Podlipského a začala se duševně zaměstnávat. Tak vznikla první povídka Dvojí probuzení, původně napsána francouzsky, kterou na doporučení Vítězslava Hálka Johana přeložila do češtiny. Povídka byla zařazena do almanachu Máj, pojmenovaného na počest velkolepé básně Karla Hynka Máchy. Nové skupině českých spisovatelů, seskupených kolem almanachu, se pak začalo říkat Májovci, a o Karolině Světlé se mluví jako o zakladatelce českého venkovského románu.
Johana mění jméno
Podle Světlé si Johana také zvolila svůj literární pseudonym (křestní jméno Karolina si vybrala podle své neteře; holčička byla stejně stará, jako by byla její dcera) a později v románu Kantůrčice zachytila pověst, jak obec pod Ještědem vznikla: za bouřlivé noci prý ve zdejších hvozdech zabloudil rytíř. Při burácení hromu, hukotu větru a řvaní dravých zvířat už myslel, že mu nastala poslední hodinka, když najednou se mezi stromy objevil první úsvit ranní záře. „Aj, světlá se!“, zvolal radostně a z vděčnosti, že mu Bůh život zachoval, nechal na místě, kterému dal jméno Světlá, prosekat stromy a postavit kapli.
Krok za krokem s Karolinou: začínáme u kostela
Některými místy z románů vede sedm a půl kilometrů dlouhá naučná stezka Po stopách Karoliny Světlé. Začíná u kostela sv. Mikuláše ve Světlé pod Ještědem, kde se spisovatelka stala očitým svědkem jeho modernizace: kvůli výstavbě silnice byl v 60. letech 19. století hřbitov přemístěn od kostela na jižní okraj vesnice.
V okolí objevíte další zajímavá místa. Spisovatelka tu má svůj pomník, o mohutné lípě psala v povídce Lesní panna a v nedalekém statku pak společně s manželem pobývali každé léto. Statek je zároveň dějištěm Vesnického románu, prvního z řady děl, které Světlá do romantické krajiny Podještědí umístila. Autorky naučné stezky tvrdí, že kdyby ho napsala anglická či francouzská současnice Světlé, stal by se již dávno světovým bestsellerem a byl by jistě mnohokrát zfilmován. Vy si ho můžete pouze přečíst.
Toulky „pražské tetičky“
Ve Světlé spisovatelka pravidelně odkládala pražskou módu od rukaviček až po klobouk, na jarmarku si koupila pohodlné boty a kolem hlavy si uvázala šátek jako místní ženy. Po podještědských cestách a loukách chodívala jako „pražská tetička“, jak jí tady říkávali, oblečená do volného kabátku, v němž se prý dalo pohodlně skákat přes potoky.
Potoky k přeskakování vám sice nenabídneme, ale další místa z ještědských románů ano. Jedním z nejhezčích míst na trase je lavička u vyhlídkového místa, odkud prý za jasných dnů bývá vidět až do Prahy. Opěradlo lavičky zdobí reliéfy šesti žel národního obrození; Karolinu Světlou (1830–1899) doprovází její sestra Sofie Podlipská (1833–1897), Eliška Krásnohorská (1847–1926), Božena Němcová (1820–1862), Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845) a Teréza Nováková (1853–1912). Hádanky která je která jsou zbytečné, jejich identitu prozrazují štítky na sedadle.
Chrápající obr v lesoparku
Stezka dál vede do míst, kde se odehrávají romány Přišla do rozumu a Kantůrčice, další panel popisuje Ještěd v literatuře i v krajině, a nakonec vás dovede na Dolení Paseky: tady žila Karolinina švagrová Josefa Sluková zvaná Sefka a Mužákovi sem jezdívali na letní byt v letech 1867–1887. Vznikly tu rovněž náčrty pro román Kříž u potoka (1868), v němž Světlá píše: „Každému dal bůh oči, ale ne každý vidí, každému sluch, ale ne každý doslýchá, každému srdce, ale ne každý cítí.“ Samotný kříž u potoka s pomníkem, který připomíná dějiště románu, stojí na okraji Rozstání.
Dál vás čeká památkově chráněný Slukův statek, dějiště románu U sedmi javorů, a vzápětí rozsáhlý lesopark Horka. Hlavní atrakcí je třicetimetrová socha ležícího obra Mázy, který má zvuková a pohybová čidla. Když jdete okolo, obr chrápe, a když mu zakřičíte do ucha, odpoví vám. V lesoparku se nachází labyrint ze dvou tisíc smrčků, vyhlídková věž, lesní jezírko, amfiteátr pro venkovní divadla a přednášky, lanové centrum, dřevěné domky na kůlech pro dětské tábory a dřevěný hrad.
Vzápětí dorazíte k jednomu z nejatraktivnějších míst na stezce, Skalákovně aneb skalnímu bytu z počátku 19. století na svazích Mazovy horky. Světlá sem umístila povídku Skalák.
Předposlední zastávka nabídne vyhlídku na Pláně, širokou louku na horizontu Ještědského hřebene, v létě plnou horských květů, v zimě oblíbené lyžařské středisko, a po necelých dvou kilometrech se pak vrátíte tam, kde stezka začala.