Jedním z
nejkrásnějších skalních měst je právě to u Besedic.
Besedické skály stojí tak trochu mimo hlavní zájem turistů, i když i tady dokáže být o prázdninách a víkendech poměrně těsno.
Besedické skalní město se skládá z
několika menších skalních bludišť, které se rozkládají hlavně na jižní a západní straně kopce zvaného Sokol, z jehož vrcholu je krásný výhled na zdejší krajinnou dominantu –
Suché skály. Skalní město dostalo název podle výchozí obce Besedice, kudy prochází většina tras do nitra skal.
Hlavním okruhem je
Okruh dr. Edvarda Beneše, pojmenovaný po druhém československém prezidentovi. Milovníci úzkých průchodů, skalních štěrbin a průlezů si tu opravdu přijdou na své, a i když je cesta dobře značena modrou a žlutou značkou,
není problém se v členitých skalách
ztratit... Romantické skály střídají
krásné výhledy do údolí
Jizery,
Malé Skály a
zříceniny hradu Vranov (Panteon). Prvním skalním bludištěm je
Malý a Hrubý Kostel – už tady se lze krásně zamotat: v minulých letech totiž oblastí vedla červená značka, a to i velice úzkými skalními průchody, kudy se prostorově výraznější osoby jen těžko proderou. Ovšem pozůstatky značení zde zůstaly. Kdo chce projít bez ztáty květinky (anebo důstojnosti), nechť se drží žluté značky. Kdo má pro strach uděláno a nebojí se bloudění v klínech skal, bude si v Kostelech libovat. Dalším bludištěm je
Kalich, kde se hlavní atrakcí stala
Sluj českých bratří a Symbolický hrob českých bratří. Místu dává tajemný nádech fakt, že se skutečně jednalo o skrytou modlitebnu
Jednoty bratrské, jejíž stoupenci se zde skrývali po roce
1627, kdy Ferdinand II. vyhlásil násilnou rekatolizaci.
Nejkrásnějším labyrintem skal je skalní bludiště
Chléviště. Více než 20 metrů vysoké skalní věže doplňují puklinové jeskyně, soutěsky, úzké průchody, skalní mosty, zřícené skalní bloky a vyhlídky. Objevíte zde například
sluj Václava Sadovského (rytmistr švédské armády), který zde za třicetileté války ukryl několik cenností nebo
Husníkovu vyhlídku, která dostala své jmeno po řediteli pražského závodu Aero, který dodal turistům-nadšencům pracujícím zde na zprůchodnění stezky skalami, železo na zábradlí.
Okruh dr. Edvarda Beneše pak pokračuje k
vyhlídce Sokol, kde je přímo nádherný výhled na nedaleké
Suché skály, alias
české Dolomity. Cesta pak vede zpět lesem do Besedic. Není sice dlouhá, ale poměrně
fyzicky náročná díky překonávání mnoha skalních schodů, průlezů a terénních "překážek".
Proč se skalní okruh jmenuje po prezidentu Benešovi
Besedické skalní město se začalo otevírat prvním turistům počátkem 20. století – s budováním stezky do „Chlévišť“ začal tehdejší
Okrašlovací spolek pro Besedice a okolí v listopadu 1934. Bylo třeba vysekat schody do skal a některé skály doslova prosekat. Díky všeobecnému nadšení a dobrému počasí se
stezku od „Kalicha“ přes celé „Chléviště podařilo prorazit během jediného týdne! Další práce na stezce pak pokračovaly od 18. března 1935. Práce zdržely potíže se získáním železného zábradlí na skalní vyhlídky (kterého bylo zapotřebí na 300 metrů), ale jak již víme, dary tehdejších pražských průmyslníků (Vohralíka z Libně a Husníka z Vysočan) tuto překážku pomohly překonat.
Slavnostní otevření stezky se konalo
25. září 1935.
Bylo však třeba vybrat
vhodný název aktraktivního skalního okruhu a vyhlídek na něm. Klub českých turistů tehdy nesouhlasil s pojmenováním "Stezka Komenského", a tak se Josef Holán z Besedic obrátil na tehdejšího
ministra zahraničí ČSR Dr. Edvarda Beneše, který byl v té době
předsedou Čsl. obce turistické, zda by dovolil, aby nová stezka u Besedic nesla jeho jméno. Dr. Edvard Beneš vlastnoručním dopisem z 24. 2. 1935 srdečně poděkoval za tento návrh a potvrdil, že ochotně přijímá tuto poctu a svoluje k nazvání stezky jeho jménem.
Jako poděkování za materiál dodaný zdarma byly dvě vyhlídky pojmenovány po dárcích "
Husníkova" a "
Vohralíkova". Návrh dalšího jména podali členové
České filharmonie z
Prahy s odůvodněním, že krajina kolem plně odpovídá slovům naší národní hymny. V té době píseň navíc slavila své sté výročí. A tak se první vyhlídka v Chlévišti jmenuje "
Kde domov můj?". Za úsilí a práci při budování stezky ve „Chlévištích“ byla jedna z dalších vyhlídek nazvána po předsedovi Okrašlovacího spolku pro Besedice a okolí
Františku Hořákovi, učiteli z Louček, rodáku ze Smrčí. Další vyhlídka pak nesla jméno po jednateli zmíněného spolku – hraběti
Františku Kinském.