Oslnivá secesní budova s výstavními, koncertními a společenskými sály a řadou reprezentativních prostor vznikla v místech bývalého Královského dvora na počátku 20. století jako společenské centrum českého obyvatelstva Prahy. Tomuto účelu ostatně slouží dodnes; Obecní dům si proto můžete prohlédnout při četných koncertech, výstavách a plesech.
Italská inspirace
Polívka, který se narodil 24. května 1859 v Enns u Lince, začal svou profesní kariéru na pražské německé technice u profesora Josefa Zítka. Za studijního pobytu v Itálii jej inspirovaly bohatě zdobené interiéry městských paláců a jejich nádvoří; jejich vliv je patrný v Polívkových dvoranách bank, zdobených mozaikami a fontánami. Jeho práce se líbily bohatým investorům, a tak projektoval především řadu honosných veřejných budov – banky, spořitelny a pojišťovny. S Antonínem Wiehlem spolupracoval na neorenesanční stavbě Pražské městské spořitelny na Starém Městě a již zmíněné Zemské banky. Byl rovněž autorem dnes již zbořené Živnostenské banky, bývalé Městské pojišťovny na Staroměstském náměstí, obchodního domu U Nováků ve Vodičkově ulici, Topičova nakladatelství na Národní třídě a také Nové radnice na Mariánském náměstí. Z Polívkových staveb mimo Prahu stojí za zmínku například secesní vodárna v Nymburce, Živnostenská banka v Prostějově a Terstu nebo záložna v Hradci Králové, nynější galerie, kde v architektonické soutěži zvítězil nad Janem Kotěrou.
Ve své době Osvald Polívka nebyl příliš oblíben, kritikové mu vyčítali bizarní a přehnanou ornamentálnost. Jeho stavby však dodnes podtrhují malebnou tvář secesní Prahy – a dvojnásob to platí pro jeho nejznámější stavbu, Obecní dům.
Obecní dům
Mnozí Polívku neměli rádi, ale jiní jej milovali: přední čeští výtvarníci, jimž zadával práci na výzdobě interiérů svých staveb. Spolupracoval s nejlepšími z nejlepších, a tak tomu bylo i v případě Obecního domu. Primátorský sál vyzdobil alegorickými malbami Alfons Mucha, autorem obrazů národních buditelů v Riegrově sále je Max Švabinský; ten měl mimochodem ateliér hned v sousedním domě. Na výzdobě se podíleli také Mikoláš Aleš a Jan Preisler, který namaloval obrazy pro Palackého sál, sochaři Čeněk Vosmík, Ladislav Šaloun či Josef Myslbek. Nad hlavním vchodem do Obecního domu si povšimněte rozsáhlé mozaiky od Karla Špilara, nazvané Hold Praze, za vidění stojí i bohatě zdobené interiéry slavné Francouzské restaurace – mimochodem právě tady se natáčel film oskarového režiséra Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále na motivy stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala.
Když byla roku 1918 ve Smetanově síni Obecního domu vyhlášena nová samostatná Československá republika a konala se tu i první zasedání nově ustanovené československé vlády a parlamentu, bylo Polívkovi už šedesát let. V architektuře samostatného Československa se již výrazněji neuplatnil a zemřel v dubnu 1931 v Praze.