Výlet za Babinským na Špilberk

Babinský (1796–1879) si na Špilberk přišel v roce 1841 odpykat dvacet let těžkého žaláře za četné loupeže. V Kmenové knize špilberských vězňů se o něm uvádí, že je "vysoké silné postavy, má hnědé vlasy a obočí, šedé oči, silnou hruď, široká ústa, dobré zuby, kulatou bradu, na pravém rameni má malé mateřské znamínko a mrká pravým okem".
 

O počátcích jeho loupežnické kariéry se vypráví historka, kterak dezertoval z vojny s plnou plukovní pokladnou, aby pomohl chudé dívce. Vyprávění hezké, ostatně si je vypůjčili i tvůrci seriálu Slavné historky zbojnické, ale lživé. Babinský ve skutečnosti simuloval šílenství, takže skončil v blázinci, odkud ho nakonec po osmi letech poslali jako vojenského vysloužilce do karlínské Invalidovny. Brzy utekl, a aby přežil, začal krást. Seznam zločinů, který si vyslechl společně s ortelem v roce 1840, sice vedle klasických vloupaček, veřejného násilí a podvodů zahrnoval i loupežnou vraždu, ale málokdo ví, že z dvanácti zločinů mu jich dokázali stěží polovinu, že velkou část zpackal a pokud v něčem vynikal, tak to bylo v umění hodit vinu na jiné, méně otrlé a méně prohnané komplice.
 

Ze Špilberku se sice Babinský pokusil utéct, ale jak šel čas, jeho chování se změnilo. Možná rezignoval, možná se opravdu polepšil, anebo se jen další lstí pokoušel přimět úřady, aby mu zkrátily trest. Místo toho však přišlo stěhování: Špilberk se císařským výnosem z roku 1855 změnil na kasárna a vězni putovali jinam. Babinský, jemuž zbývalo odsedět sedm let, se místo na svobodu dostal do věznice v Kartouzích u Jičína (dnešní Valdice). Dobová svědectví uvádějí, že po skončení trestu vyšel z věznice deprimovaný a neškodný. Žádal, aby směl v Kartouzích zůstat, protože "odvykl světu a přivykl kriminálu".
 

Ředitel kartouzské věznice si Babinského ve službách nenechal, ale pomohl mu zajistit útočiště v klášteře v Řepích, který v té době sloužil jako nalezinec. V životopisu Albertiny hraběnky Coudenhove, jinak sestry Charitas, představené kláštera, je zmínka o stařičkém zahradníkovi Babinském, který si stěžoval na špatnost světa, protože mu lidé na zahradě kradli jahody.
 

Na sklonku života se ovšem polepšený zločinec Babinský stal vyhledávanou celebritou – všimli si ho pouťoví loutkáři i autoři brakových románů, přičemž on sám svou pověst výrazně přiživoval líčením smyšlených historek po pražských hospodách. Z kramářských písní, které se o bývalém loupežníkovi zpívaly, jich přežilo jen málo, a patří k nim i odrhovačka poněkud mladšího data Na kopečku v Africe.