Sukovy rodné Křečovice možná znáte lépe, než sami tušíte – a to i v případě, že jste v malebném kraji ve středním Povltaví nikdy nebyli. Ve vesnici, ležící jihozápadně od Benešova, totiž režisér Jiří Menzel natáčel slavný film Vesničko má, středisková.
Nejlepší pivo a Sukova serenáda
V několika záběrech z filmu, například ve slavné scéně, kde se dozvíte, že "nejlepší pivo je ze sedmýho schodu", je dokonce vidět část Sukova hrobu. Skladateli ale vzdali tvůrci filmu poctu i jinak: když vesnický lékař Rudolf Hrušínský leží v posteli s přeraženými zády, filmovou hudbu vystřídá Sukova Serenáda pro smyčce.
Suk v Křečovicích vyrůstal a celý život se sem rád vracel. Jeho domek je nyní veřejně přístupný jako Památník Josefa Suka. Pozor, není to však rodný dům – nechal ho postavit skladatelův otec v roce 1895, aby tu jeho syn, tehdy již proslulý hudebník a člen Českého kvarteta, mohl trávit volný čas, odechnout si po náročných koncertních turné a také v klidu komponovat.
Náplast na bolavou duši
Do Křečovic se Suk vracel i během životních krizí. Oženil se totiž s dcerou Antonína Dvořáka, který byl jeho učitelem na pražské konzervatoři a také velkým vzorem. V roce 1901 se jim narodil syn Josef, ale Otilie záhy poté zemřela na následky vrozené srdeční vady. Rodinné neštěstí ovlivnilo tvorbu Josefa Suka až do konce jeho života.
Z rány osudu se neléčil jen v Křečovicích, a také usilovnou prací. S Českým kvartetem, které založil roku 1892 společně s Oskarem Nedbalem a dalšími dvěma spolužáky z konzervatoře a jako druhý houslista v něm působil až do roku 1933, procestoval celý svět a absolvoval s ním čtyři tisíce koncertů.
Sukovou stezkou z Křečovic do Sedlčan
Také nedaleké Sedlčany považoval Josef Suk za svůj druhý domov. V hostinci U Zlaté koruny absolvoval v osmi letech své první veřejné vystoupení. V sousední budově se dnes nalézá městské muzeum, kde mají v Sukově síni mimo jiných zajímavostí a památek dokonce vystaveny housličky, na něž Suk jako malý hrál! Skladatelovo jméno nese také jedno sedlčanské náměstí, každoroční pochod, známý hudební festival s bohatou tradicí i zdejší kulturní dům, v jehož foyer visí Sukův bronzový reliéf od Břetislava Bendy a před budovou stojí busta z dílny Václava Bejčka.
Větších poct se žádné jiné osobnosti na Sedlčansku nikdy nedostalo – tak moc si tu Suka oblíbili a váží si jej nejen jako skladatele a hudebníka, ale také jako člověka, který se do srdcí svých současníků zapsal i svým charismatem. "Jsem zde opravdu živ, jenom zde jsem tvořil. Cesta z Křečovic do Sedlčan, cesta ze Sedlčan k Svatému Jánu by mohla mnoho vyprávět, jak povstávalo a jak vyrůstalo moje dílo," svěřil se virtuos na sklonku svého života. Však také onu cestu turisté už ve 30. letech minulého století řádně vyznačili a nazvali Sukovou. Z Krašovic vás zavede přes Zhorný a Paseky podél potoka Mastníka až do Sedlčan.
Na sklonku svého života se Josef Suk odstěhoval se do Benešova, kde také v roce 1935 zemřel. Syn Josef v domku zřídil památník, který posléze odkázal státu. Nyní o něj pečuje Národní muzeum – České muzeum hudby v Praze. K vidění je originální původní nábytek, Sukův klavír značky Bösendorfer, rodinná galerie, sbírka porcelánu, medaile i drobné předměty, které si přivážel jako suvenýry z cest.