Zažijte netradičně Brno v hrobce i labyrintu

Tím nejznámějším vůbec je kapucínská hrobka v těsné blízkosti Zelného trhu. Mniši, kteří sem byli ukládáni, se do dnešních dnů dochovali v perfektním stavu díky vhodnému podloží a cirkulaci vzduchu v podzemních prostorách. Chce to silnější povahy, ale Kapucíni k Brnu patří stejně jako jeho Drak, který visí na Staré radnici jen pár desítek metrů odtud.

Nejznámějším "obyvatelem" hrobky je slavný a obávaný velitel pandurů František baron Trenck. Kolem jeho skonu se vynořilo hned několik nejasností a legend. Podivné je, že Trenck přesně s předstihem určil den své smrti. Zvláštní je, že tolik toužil být pohřben právě v kapucínské hrobce, o níž bylo známo, že mrtvá těla se zde nechávají jen volně ležet a proudícím vzduchem přirozeně mumifikovat. Překvapující se zdá, že tak náhle a hlavně štědře zamířil do náruče církve, a to právě k tomu řádu, který ho již jednou skrýval před světskou spravedlností. Nabízí se hypotéza, že Trenck zemřel jen zdánlivě. Věřilo se, že požil jakýsi paralyzující jed a volně uložen v kapucínské hrobce, čekal na podání protijedu. Ten mu již jednou podala baronka Lestocková, která se v době jeho smrti "náhodou" také zdržovala v Brně a během jeho uvěznění na Špilberku ho několikrát navštívila. Známá je také skutečnost, že u baronova těla uloženého do hrobky kapucínů, po devět dní stála čestná stráž. Nikdo k mrtvému nesměl a podání protijedu bylo tak nemožné. Možná právě tehdy byla baronova hlava "pro jistotu" oddělena od těla.

 

Mezi radnicí a klášterem je Zelný trh, pod nímž se nalézá podzemní labyrint, který je zpřístupněn pro veřejnost od roku 2010, takže se jedná o zcela neokoukanou atrakci. Když sestoupíte do hloubky 6 až 8 metrů pod náměstí, najdete rozsáhlé sklepní prostory, které jsou vyzdobeny dobovými předměty nalezenými během rekonstrukce. Konají se zde i koncerty.

Návštěvníci zde na vlastní oči spatří unikátní a tajemná zákoutí středověkých chodeb a sklepů. Prohlídková trasa počítá s odvážnými objevovateli skrytých podzemních světů a nabízí mnohá překvapení včetně pravého historického pranýře. V průběhu prohlídkové trasy návštěvníci zdolají 212 schodů a pohybují se v hloubce 6 až 8 metrů pod povrchem náměstí. Labyrintem vás ve skupinách (max. 25 osob) provází průvodci každých 60 minut. Vstup do Labyrintu je ze Zelného trhu č. 21.

 

Dalším zajímavým místem je Mincmistrovský sklep, který naleznete v podzemních prostorách Nové radnice pod Dominikánským náměstím. Podzemní prostory se nalézají v místech, kde ještě ve 13. století stával dvojblok domů – tzv. "Markraběcí dům", který patřil zámožnému rodu Alramů a dům brněnského mincmistra Bruna. O prvním domě se říkalo, že byl nadstandardně vybaven, takže královské navštěvy a markrabata mu dávala přednost před ubytováním na hradě Špilberk, o druhém se zase vyprávělo, že se v jeho sklepení nalézá ohromný poklad.

Tamější expozice připomíná nejen zapomenuté řemeslo ruční ražby mincí v Brně a na Moravě, ale v jejím vestibulu jsou vystavovány základní listiny, které se vztahují k historii města Brna - malé a velké privilegium krále Václava I., kniha městských práv písaře Jana a další.
 

Další z podzemních prostor, které vám nabídneme, se, jak tušíte, nalézají pod hradem Špilberkem. Zdejší kasematy, v nichž skonal loupežník Babinský také není třeba představovat. Dlouhé sklepní chodby měly původně do roku 1742 zcela jiné využití, než jako vězení. Jejich více než sto metrů dvoupatrových chodeb, vestavěných do hradebních příkopů, obýval dlouhá léta vojenský materiál. Byly určeny také k ubytování zesílené hradní posádky pevnosti v případě jejího napadení. Byly proto opatřeny nejen světlíky, ale dokonce chlebovými pecemi, kuchyňkami a kachlovými kamny. Prostě luxus. Tedy alespoň v porovnání s tím, co čekalo příští nucené "návštěvníky" kasemat při jejich pobytu.

Od roku 1783 sloužily pro vězně „všeho druhu“ a prosluly jako nejtěžší žalář rakouské monarchie. V jejich zdech pobývali jak uherští jakobíni, italští karbonáři, polští revolucionáři nebo rakouští utopičtí socialisté. O jejich utrpení si můžete udělat stručný obrázek: v chladných a vlhkých kobkách jim pouta nebyla snímána ani v noci. Pouta se jim tak zařezávala do holých nohou. Příděly jídla byly více než chudé – například se po celé týdny střídaly dva druhy polévek: bramborová bez brambor a kroupová s pěti kroupami. Poté následovaly tři kousky masa velikosti hrachu s bramborovým příkrmem a večer obvykle vařená bílá řepa. Ani po první světové válce si Špilberk neodpočinul a v jeho zdech opět skončily stovky politických vězňů. Důvod byl prozaický – věznice na Cejlu byla přeplněna. V roce 1921 opouští vězni špilberské žaláře, aby je vyměnili za Bory u Plzně.

V roce 1939 se Špilberk stal opět místem hrůzy a utrpení. Tehdy ve Špilberských zdech žili při svém nuceném pobytu vedle sebe příslušníci komunistického a nekomunistického odboje, šiřitelé protinacistických letáků nebo členové vojenské Obrany národa. Vězeňská strava byla daleko horší než v 19. století – čaj barvy špinavé vody, vlažná polévka, 3 krajíčky chleba denně, 50 g sýra nebo salámu a to se na všechny mnohdy nedostalo. V samotné hradní kapli bylo zavřeno až 150 lidí a v noci gestapáci hráli na varhany, aby vězni nemohli spát, a k tomu zima na kamenné podlaze. Stávalo se také, že dozorci vyhnali vězně na chodbu a řvali: „K zemi! Vztyk!“ tak dlouho dokud na zemi neležely stovky vězňů, kterých bylo v celách kolem sedmi set. V roce 1959 se na Špilberku zrušila (mimo žaláře) i kasárna, a roku 1960 se objekt stal sídlem Muzea města Brna. V roce 1962 je Špilberk prohlášen za národní kulturní památku.

Komu by morbidně laděný výlet ještě nestačil, může navštívit další velké lákadlo milovníků temné historie – kostnici pod kostelem sv. Jakuba, kde se skrývá přes 50 tisíc kosterních pozůstatků. Z dosud provedených antropologických rozborů vyplývá, že jsou zde pochovány oběti středověkých morových a cholerových ran, válečných událostí z doby třicetileté války a švédského obléhání. Místo ale nemá být jen turistickou atrakcí, priorita je hlavně v pietnosti místa. Jedna prohlídka pojme max. 20 lidí. Město si pro své podzemí nechalo dokonce složit autorskou hudbu, která má prohloubit zážitek z prohlídky.

Během asi dvacetiminutové prohlídky, která je organizována každou půlhodinu po skupinkách, navštívíte sice nijak rozsáhlé, zato po architektonické stránce nadmíru působící chodby a krypty, kde jsou až s geometrickou přesností poskládány ostatky těl, z nichž vidíme převážně kloubní hlavice a především pak lebky, jejichž prázdné oční důlky spolu s výstižným nasvícením interiéru a tesknými tóny violoncella na pozadí podtrhujíc atmosférickou působivost tohoto místa.

Vydejte se i do historických vodojemů na Žlutém kopci. Monumentální prostory evokují proslulou Tolkienovu Morii z Pána prstenů. Komentovaná prohlídka je velký zážitek!