Domácí hosté

Vystavují: Anna Černíková, Natálie Pejchová, Vojtěch Dvořák a Jáchym Řičánek
Kurátor: Jiří Ptáček

Jednou z mizejících (a většinou už zaniklých) tradic české výtvarné kultury byly výstavy představující mladou, nastupující generaci. Hlavně v regionech zviditelňovaly osobnosti, jejichž profesní kariéra bývá vždy o něco složitější než ve velkých kulturních centrech. Výstava „Domácí hosté“ opětovně „objevuje“ tento polozapomenutý formát výstavy a tak trochu ho staví na hlavu. Představuje totiž čtyři výtvarné umělkyně a umělce z jižních Čech, kteří v jižních Čechách nepůsobí.Kdo by také v jižních Čechách chtěl působit, že ano? Takto položená otázka nás může rozrušit. Mladé umělkyně a umělci si ji ale kladou často. Odejít z jižních Čech musí už kvůli studiu na vysokých uměleckých školách. Zakotvují pak v uměleckých prostředích, které mnohdy právě kvůli existenci uměleckých škol mají živější umělecké scény a nabízejí více příležitostí profesního uplatnění.

V jihočeském regionu je v tomto směru situace tragická. Velké kulturní instituce si nastupující generace nevšímají (!) a síť malých nezávislých galerií zde neexistuje. Systém pobídek v podobě stipendií, dlouhodobějších tvůrčích pobytů či například „startovacích ateliérů“ je v jižních Čechách sněním, které ostře naráží na nepochopení ze strany místních politických i kulturních elit. Uměleckou scénu tak tvoří roztroušení jedinci, jejichž nadání a motivaci až příliš často semele zajišťování základních životních potřeb kombinované s vnějším nezájmem. Proto je lepší zůstat v Praze, Brně, Ostravě nebo Ústí nad Labem.

To je i případ našich vystavujících. Kurátor a kritik umění Jiří Ptáček je v podstatě jediným, kdo se soustavně věnuje mladým výtvarnicím a výtvarníkům z jižních Čech. Na relativně malé výměře vltavotýnské galerie představuje čtyři z „domácích“, ze kterých se už stali „hosté“. Výstavu vnímá jako praktický i symbolický akt výkonu „kulturní politiky“, která nemůže přinést nápravu, ale alespoň krátkodobě obnovuje vazby mezi vystavujícími a regionem. Za současné situace je to nejspíše jediné, co se dá dělat.