Dožínky ve Valašské muzeum v přírodě 2025

Koncem 19. století bylo době žní podřízeno téměř celé dění městečka. Po skončení této práce, kdy se pracovalo od slunce východu do slunce západu bylo nezbytností tuto událost náležitě ukončit. Když byla práce hotova a byl nakládán poslední snop na žebřiňák, děvčata jej oblékla do starších ženských šatů tak, aby představoval tak zvanou "bábu". Tato "bába" byla posazena na samý vrch vozu. Dívky upletly veliký věnec z klasů a polního kvítí a malé věnečky z téhož materiálu upletly pro sebe a ověnčily si své hlavy. Podobnými věnečky byly ověnčeny i hlavy sekáčů. Když mezi ně vstoupil někdo cizí, ihned jej ovázaly povřísly a žádaly tak zvané "výkupné", které bylo určeno na džbánek medoviny nebo chmeloviny.

Hospodyně připravily pohoštění. Magický symbol měly zejména pokrmy z mouky, které symbolizovaly bohatství úrody a měly zajistit, aby pří příští sklizni bylo dostatek obilí. Napekly se dožínkové koláče a vdolky, husy, kachny nebo jinou zvěř, která byla v domácnosti dostupná. Jídlo a pití bylo připraveno, následoval tanec a veselí. Tak probíhaly dožínky u jednotlivých hospodářů, kteří po dokončení té lopoty pohostily nejen svou čeleď, ale také všechny pomocníky. Dá se říci, že jim touto hostinou splácel část mzdy, o který je celý rok šidil.