Centrum současného umění DOX připravilo výstavu malíře Josefa Bolfa s názvem Melancholie vnějších mezí.
Výstava Melancholie vnějších mezí poprvé celistvě představuje rozsáhlý soubor maleb, které vznikaly v průběhu posledních více než deseti let. Jejich hlavní spojnicí je podobný formát malých rozměrů. Nebyly tvořeny jako systematická série, ale na výstavách byly většinou instalovány ve větších skupinách, v několika řadách nad sebou. To přirozeně vedlo k jejich vzájemnému dialogu, k jakémusi vyprávění. Přesto se však jedná o solitérní obrazy, o silná díla, jež si zasluhují vlastní pozornost. Na relativně malém prostoru se prostupují neznámé světy a odehrávají se galaktické exploze, brány dimenzí se tříští o kanoucí slzy.
Tyto obrazy Josefa Bolfa, plné temných postav a zničených městských scenerií, jsou zrcadlem jeho vlastní duše. Maluje je s intenzitou, která mu dodává alespoň iluzi, že se jeho vnitřní svět dokáže spojit s tím vnějším. Ale ve skutečnosti mu jeho dílo poskytuje jen dočasný únik od pocitu hluboké existenciální prázdnoty. Bolfovy obrazy jsou odrazem autorova duševního stavu, jeho bojů a nejistot. Každá postava, kterou namaluje, nese kousek jeho bolesti, a každé město, které vytvoří na plátně, je připomínkou míst, která navštívil ve svých nejtemnějších snech. Maluje lidi bez tváří ztracené v ruinách měst, která se rozpadala stejně jako umělcova duše.
Bolfovy nové obrazy jsou nejen svědectvím jeho vlastního boje, ale i reflexí současného světa a jeho chaotické povahy. Nejnovější díla kombinují prvky dystopických krajin s intimními portréty. Tyto obrazy zachycují anonymní postavy v městských ruinách, jejich prázdné oči a bezútěšné výrazy odrážejí hlubokou ztrátu a zoufalství. Jsou to obrazy plné tiché hrůzy, která se pomalu vkrádá pod kůži. Každý detail je pečlivě promyšlený, každá barva nese svůj vlastní příběh. Autor zobrazuje postapokalyptický svět, kde jediným pozůstatkem lidské přítomnosti jsou opuštěné domy a prázdné ulice, dokonale vystihuje pocit ztráty a prázdnoty. Jsou to obrazy, které vyprávějí o konci jednoho světa a začátku nového, neznámého. Obrazy Josefa Bolfa jsou ale především svědectvím o lidské křehkosti, stejně jako o nezlomné síle ducha, který se nevzdává ani v nejtemnějších chvílích. Bolfovy vize se staly odkazem, který přetrvává, dokládají, co znamená být člověkem v moderním světě plném nejistot a zmatku.