Někdo ráno ptáky poslouchá – Velíšek, Goll, Hvízdalová, Vichrová, Gabler

Své ateliéry mají s okny do přírody, do sadů, do zahrad. Ptačí zpěv je nedílnou součástí ostatních zvuků, do nich doléhajících otevřenými okny spolu s čerstvým vzduchem po dešti. Po ránu jimi vchází zvláštní světlo, obarvené slunečními paprsky na obzoru, které se derou mezi listy stromů dovnitř, aby se zastavily o stěny anebo o rozpracovaný obraz či sochu na stojanu. Pomíjivé chvilky, než se zcela probudí nový den. Ticho a klid překrývá ruch z ulice, pomalu útočí ruch civilizace, přistávající letadla nad hlavami.

Příroda je inspiruje.

Nechat se ovlivnit zvuky, tvary, měnícím se světlem a posouvajícími se stíny a pokusit je přenést individuálně, každý po svém, tak jak je cítí, do originální formy vyjádření, do obrazu, kresby, sochy...

Adamův pes či vorvaň, Jakubovo dřevěné Tosrso z omšelých pražců, Vandiny objekty s prostupujícím světlem. K tomu zvířata jako přátelé člověka od Marcely, v čistotě a upřímnosti skryté do tajenky, Janova barevné výpovědi formou zvrásnění linek, pletence protínající mnohdy celou plochu obrazu, v tom překvapivě zakomponované akrylové akcenty štětcem zachycené zcela nahodile.

Umělecké teritorium je obsazeno... zřejmě někdo ráno ptáky poslouchá...

Na první pohled jako zdánlivě jen málo nebo zcela navzájem nekomunikující, různorodé až zcela odlišné se mohou pozorovateli jevit umělecké přístupy i z nich odvozené individuální výstupy umělců, prezentovaných na této výstavě. Bližší analýzou, odpoutáním se od předsudků a uměleckých klišé lze však vypozorovat, že i takto odlišné přístupy nejen z hlediska formy (socha, malba, grafika) ale vlastního uměleckého vyjádření (abstrakce, konkrétnost, realismus) mohou vyústit jistou formou k utvoření jedinečné komunikační struktury, která je charakteristická individuálními uměleckými východisky, které mají základ v pozorování a přijímání světa kolem sebe skrz přírodní tvary, materiály nebo motivy. Charakteristickým cílem jejich práce jsou emoce a zážitek, který chtějí u diváka vyvolat. Zdrojem emocí je pak forma, kterou vědomě komponují za použití rozdílných přístupů, pramenících nejen z hlediska formy uměleckého díla (malba, grafika, socha). Tak je tomu i v případě mezigenerační výpovědi pěti umělců této výstavy.

Adam Velíšek (*1990 v Praze)

Patří k nejvýraznějším absolventům ateliéru Jana Hendrycha (2009–2015: Akademie výtvarných umění v Praze, ateliér: figurální sochařství a medaile) a zároveň k nejbližším Hendrychovým spolupracovníkům.

Cílem jeho práce jsou emoce a zážitek, který chce u diváka vyvolat. Zdrojem emocí je forma, kterou vědomě komponuje za použití sochařských metod. Při práci Adam Velíšek rád kombinuji klasické technologie s vlastními modifikacemi. Zabývá se zachycením pohybu, množením objektů a jejich řazením v prostoru.

Jakub Goll (*1990 v Praze)

Vystudoval v letech 2005–2009 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze (obor řezbářství), poté pokračoval v letech 2009–15 v ateliéru prof. Jana Hendrycha v letech 2009–2015. Po Hendrychově odchodu z pedagogické dráhy absolvoval v roce 2016 u Vojtěcha Míči. Žije a pracuje v Praze.

Tvorba Jakuba Golla se vyznačuje monumentálností tvaru a velkorysým zpracováním. Svými východisky se obrací až k prehistorické době, kdy sochařský tvar přirozeně vyplynul z přírodní formy, například z nalezeného kamene. Goll se zaujetím pracuje s archaickou výtvarnou řečí, zejména s odkazem sumerského a egyptského sochařství, které přetavuje do modernistického výrazu.

Od roku 2011 jsou jeho práce prezentovány na společných výstavách: Start (Klub V. kolona, Praha, 2011), výstava soch na parkovišti Malostranského náměstí (Praha, 2014), Andante (České centrum, Milán, 2015), Kresby / Sochy (GAVU, Praha, 2016), NordArt 2016 (Kunstwerk Carlshütte, Německo), Vanity Fair / Diplomanti AVU (Veletržní palác, Praha, 2016) nebo Kulový blesk (Zámek, Litvínov, 2018).

Vanda Kováříková Hvízdalová (*1996, Praha)

Žije a tvoří v Praze a Carrarě.

Diplomovala v roce 2024 v Ateliéru Figurálního sochařství a medaile pod vedením Milady Othové a Vojtěcha Míči, ale na Akademii výtvarných umění zprvu prošla školou Vladimíra Skrepla.

Ve terénu své práce vychází z pozorování atmosferických jevů a z krajiny, kdy ji její prostupování podněcuje k představám o postupném vznikání jejího rázu, o proměnách jejích podob v různých časech. Zajímá jí především světlo, když dopadá na povrch pod určitým úhlem či prosycuje zdánlivě netečný vzduch barevnými tóny, propůjčuje místům jistou atmosféru a vyvolává pocity pomíjivosti i věčnosti, věčnosti ve své pomíjivosti. Autorčina tvorba se z barevných obrazů postupně rozvinula do monochromních reliéfů a práci v kameni, jehož materiálové kvality a vlastnosti prozatím nejlépe vystihují to, co autorku skutečně vábí. Vandiny práce mají být svědectvím či niterným vzkazem o něčem krásném, silném, ale prchavém.

Marcela Vichrová (* 1968, Strakonice)

Marcela Vichrová vystudovala ateliér monumentální malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnuje se převážně malbě, známá je i její ilustrační tvorba. Od roku 2004 pracuje v Národní galerii v Praze. Účastnila se více jak padesáti samostatných a společných výstav v Čechách i ve světě. Její obrazy jsou majetkem desítek galerií a českých sběratelů.

Jan Gabler (* 1952, Bělá pod Bezdězem)

Ilustrátor a grafik řady knih a publikací pro nakladatelství Český spisovatel, Národní a Vinohradské divadlo, Uměleckoprůmyslové a Národní muzeum. Nemalou část jeho díla tvoří grafický design. Za ilustrace ke svatořečení Anežky České ve Vatikánu v r. 1989 oceněn zlatou medailí. V r. 1992 získal 1. cenu Prague Sprint Fundation v USA. Ilustrátor a grafik více než 100 knih a publikací.

Samostatně vystavoval doma i v zahraničí – Francie, Německo, Švýcarsko, Nizozemí, USA. Je zakládajícím členem výtvarné skupinu Tolerance 95. Nejen s touto skupinou se zúčastnil více než padesáti výstav. Za své práce získal mezinárodní a domácí ocenění. Jako Art Direktor významně poznamenal tvář časopisů Reflex, Glanc, 100+1, Maxima, Eurocartoonia a mnoha dalších. Pro nakladatelství Academia, Čs. Spisovatel, Albatros, Motto, Bondy a další ilustroval a graficky upravil více než 400 knih a komerčních publikací. Pro Unesco, Ministerstvo kultury, Pragokoncert, Černé divadlo, Mladá Fronta, Café teatr Černá Labuť vytvořil desítky plakátů.

Kurátor výstavy: Ivo Kraml

Vernisáž se koná v sobotu 3. května 20245 ve 14:00.

Výstava potrvá do 21.6.2025.

Vernisáž hudebně doprovodí skupina Kvadrata Supro.

Jaké obsazení měla první kapela na světě? Hammondky a elektrickou kytaru? Nebo bubínek a píšťalku? Ano! Bubínek a píšťalku! Na toto obsazení navazuje skupina Kvadrata Supro, v níž hrají na bubínky Elia Moretti (bicí, perkuse, vibrafon) a na píšťalky Zdenek Závodný (saxofony) a Michal Hrubý (klarinety). Tradiční moderní free-jazz!