Výstava s příznačným podtitulem Odhalení veřejnosti poprvé v historii představuje soubor obrazů mimořádné a současně téměř neznámé Šrobárovy sbírky, vzniklé v období první republiky za ne zcela jasných okolností. Sbírka seznamuje s unikátními malbami realistických malířů od 16. do 19. stol.
Nejcennější část sbírky výtvarného umění
Národního zemědělského muzea (NZM) představuje tzv.
Šrobárova sbírka. Tento jedinečný soubor obrazů, který tvoří
153 děl starých mistrů a evropských malířů 19. století, je pojmenovaný po svém původním vlastníkovi, jímž byl
prvorepublikový politik slovenského původu MUDr. Vavro Šrobár (1867–1950). Jak se tento významný propagátor myšlenky čechoslovakismu a představitel slovenského křídla agrární strany stal majitelem tak rozsáhlé kolekce obrazů, je doposud zahaleno velkým tajemstvím. Odpověď na tuto otázku zřejmě souvisí s jeho politickými aktivitami na Slovensku, kde v letech
1918–1920 zastával významnou
funkci ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Podle jedné z verzí
získal obrazovou sbírku od šlechtického rodu Pálffyů, který se všemi možnými způsoby snažil zmírnit dopady první pozemkové
reformy na své velkostatky.
Na počátku 30. let 20. století se Vavro Šrobár a jeho společník, bratislavský advokát Gabriel Kuchta, dostali
do velkých finančních potíží a cennou sbírku obrazů dali do zástavy svému věřiteli, jímž byl velkostatkář
Maxmilián (Max) Egon princ z Fürstenbergu (1896–1959). Jelikož Šrobár patřil k prominentním členům Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, rozhodlo se její vedení, že mu pomůže s vyřešením této nepříjemné záležitosti. Na základě dohody z 20. prosince 1934
uhradili Šrobárův a Kuchtův dluh československý premiér Jan Malypetr (1873–1947) a poslanec Rudolf Beran (1887–1954), kteří se stali novými vlastníky Šrobárovy sbírky. Oba politici celou kolekci
darovali Ústřednímu sdružení československých zemědělců, které ji zapůjčilo Československému zemědělskému muzeu (ČsZM), předchůdci
současného Národního zemědělského muzea.
Podle velkolepých plánů měly být všechny obrazy vystaveny v nové budově ČsZM na pražské
Letné. Tento záměr však překazila
okupace českých zemí nacistickým Německem a vypuknutí druhé světové války. V roce 1950 doputovala Šrobárova sbírka na
zámek Kačina, který byl přidělen zemědělskému muzeu jako náhrada za odebranou muzejní budovu na Letné.
V muzejním depozitáři zůstaly vzácné obrazy bez povšimnutí až do 90. let 20. století, kdy byly některé z nich využity při výzdobě zámeckých interiérů na Kačině. Většina děl tvořících Šrobárovu sbírku však nadále zůstala skryta před zraky návštěvníků NZM. Uvedený nedostatek se alespoň z části snaží nahradit tato výstava, která
zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti představuje výběr nejzajímavějších děl z této unikátní a přesto prakticky neznámé sbírky výtvarného umění. Součástí prezentovaných děl bude mimo jiné i kopie Rubensova obrazu Opilý Silén.