Výstava Nové (n)emoce

Sedají ve stejných lavicích, navštěvují řadu stejných přednášek, svůj čas nezřídka tráví společně a spojuje je touha tvořit. Jsou také vzájemně propojeni zvýšenou citlivostí k některým problémům a „nemocem“ dneška. A přesto se jejich tvorba i životní postoje v mnohém zásadně odlišují. A to nejen v závislosti na specifickém oborovém zaměření, ale i osobními postoji k současnosti a jejím výzvám.
 
Mladí tvůrci generace Z jsou propojeni i pestrostí perspektiv, skrze které nahlížejí na výdobytky dnešní společnosti, k nimž zaujímají mnohdy protichůdná stanoviska – od entuziastického přijetí současných technických vymožeností, které zdaleka nekončí u rozvoje AI v kreativním procesu, až po zpochybnění či přímo kritiku jejich působení, které s sebou nově přináší řadu etických i existenciálních otázek.
 
Rozličnost jejich postojů a tvůrčího směřování jako by byla obrazem pulzujícího moderního a postmoderního pohledu současné společnosti. Ta se v uplynulých dekádách mnohokrát octla na vrcholu utopicky futuristických vizí, vyhlížejících šťastnější a optimističtější budoucnost, opřenou o jistotu zdánlivě neotřesitelného „pokroku“ zajištěného výdobytky vědy a techniky, aby byla vzápětí nucena zásadně revidovat a korigovat své fundamenty, tváří v tvář nenadálé a mnohdy neočekávané krizi, která s sebou přinesla dosud neznámé či netematizované problémy.
 
Studentské práce vybrané pro výstavu Nové emoce ilustrují nelehkou pozici dnešní mladé generace, která je na jednu stranu doslova propojena s celým světem a je schopna sdílet své myšlenky v dosud bezprecedentním a skutečně globálním měřítku, na druhou stranu je nucena přijmout větší odpovědnost za dopady předcházejících generací.
 
Tázání „kam dál“ má jednou charakter alarmující či přímo techno-skepticistický, jindy je odrazem intenzivních snah o nápravu. Ty nemívají formu velkých gest, jsou spíše drobnými krůčky, jimiž se prošlapává cesta nadějným budoucím řešením, které opět nacházejí oporu jak v nových technických a technologických možnostech, tak v inspiraci tradičním a zdánlivě neaktuálně minulém.
 
V labyrintu prostor Domu U Jonáše v pardubické Gočárově galerii jsou prezentovány práce studentů třinácti ateliérů zlínské Fakulty multimediálních komunikací, které zahrnují oblast animované tvorby, audiovize, produktového a průmyslového designu, designu oděvu, obuvi, šperku, tvorby prostoru, grafického a digitálního designu, game designu, reklamní a současné fotografie a designu skla. Výběrem těchto projektů jsme chtěli ukázat veřejnosti diskuzi, která je portrétem, dědictvím i prokletím mladé generace tvůrců. Výstava tak představuje zástupce nejmladší generaci designérů a umělců ne jako „pouhé“ inovátory v oblasti kreativních průmyslů, ale zejména jako generaci zaujímající postoje a stanoviska, která se budou promítat do jejich tvůrčích rozhodnutí, jimiž spoluformují budoucí společnost.