Zdeněk Daněk – Překlad přírody

Zdeněk Daněk (* 12. listopadu 1977 Pardubice) je český malíř, burianolog a animátor. Ústředním tématem jeho práce je krajina, vztah člověka ke krajině a problémy vznikající mezi kulturou a přírodou.

Studoval střední Výtvarnou školu Václava Hollara, dále pak Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru malby prof. Nešlehy, v ateliéru filmové a televizní grafiky prof. Bárty a diplom získal v ateliéru prof. Berana na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 2018–2022 působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je členem několika uměleckých skupin: Deep Emotion (1997–99), Rekreace 99 (1999–2000), Arttoday (2003–04), Uskupení Tesla (2008), Reprezentace (2012) a kytaristou recesistické kapely Rowná ZÁda (2007).

Začínal jako figuralista (získal ocenění za kresbu roku 1998 na VŠUP), ale postupně objevoval svůj vztah ke krajině. Již během studia na sebe upozornil „Zvířecími obrazy“ (2000), které byly malovány jako z pohledu zvěře a vymykaly se tehdejší produkci. V té době začal svoje ateliérové (komponované) obrazy malovat v plenéru.

V reakci na zhoršování krajiny v rodné obci Bezděkov založil okrašlovací spolek BEZ. Následně využil možnosti českého objevu fotokatalytického jevu TiO2 a namaloval sérii „Aktivní obrazy“ (2008) s environmentálními tématy barvou, která čistí vzduch. Obrazy se tak staly aktivními ke svému okolí.

Jeho práce je postavena na pevných základech malby a kresby a i nadále se snaží o její hlubší pochopení. Nehledá styl, pohybuje se v oblasti realistické malby, která disponuje širokou škálou malířských prostředků a průběžným experimentováním hledá možnosti nového pohledu na realistické zobrazování. Využívá konceptuální přístupy, např. pracuje s okolnostmi vzniku obrazů. Popisnost realistického obrazu považoval za překážku k vnímání obrazových kvalit. V sérii „Rozklad obrazu“ (2015) se zaměřil na oslabení vztahu mezi malbou a zobrazovaným předmětem.

Zdeněk Daněk je členem klubu přátel Zdeňka Buriana. Zkoumal a odhalil tajemství provedení jeho kvašové techniky. Použil ji a zbavil popisnosti v cyklu „Burianovská abstrakce“ (2012)

Krajinomalba představuje pro autora celoživotní projekt, ve kterém můžeme sledovat vývoj jeho malířského výrazu.