K nejstarším luhačovickým minerálním pramenům, známým již před rokem 1770, patří Aloiska. Aloiska se využívá k pitné léčbě i k inhalacím, ordinuje se při onemocnění zažívacích orgánů. Má zvýšený obsah jódu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.
Pramen vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí na jihozápadním úpatí Velké Kamenné asi o 30 metrů výše než ostatní prameny. K pitné léčbě se začal používat až ve dvacátých letech 19. století pod názvem „Lesní pramen“, „Pramen v hoře“, nebo také „Luisin pramen“. Svůj nynější název získal v roce 1830 podle hraběnky Aloisie Serenyiové (1791–1862).
Nejdříve to byla jen studánka, později kamenná jímka, nad níž byl vybudován dřevěný pavilon. Větší zásah do jímání byl proveden v r. 1904, další v letech 1929 – 30, kdy vydatnost pramene začala klesat. Starý pramen byl zrušen, znovu zachycen ve studni o hloubce 14,4 m a přejmenován na Aloisku. Současný dřevěný pavilon nad pramenem pochází z roku 1963.