K nejstarším luhačovickým minerálním pramenům, známým již před rokem 1770, patří Aloiska. Aloiska se využívá k pitné léčbě i k inhalacím, ordinuje se při onemocnění zažívacích orgánů. Má zvýšený obsah jódu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.
Pramen vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí na jihozápadním úpatí Velké Kamenné asi o 30 metrů výše než ostatní prameny. K pitné léčbě se začal používat až ve dvacátých letech 19. století pod názvem „Lesní pramen“, „Pramen v hoře“, nebo také „Luisin pramen“. Svůj nynější název získal v roce 1830 podle hraběnky Aloisie Serenyiové (1791–1862).
Nejdříve to byla jen studánka, později kamenná jímka, nad níž byl vybudován dřevěný pavilon. Větší zásah do jímání byl proveden v r. 1904, další v letech 1929 – 30, kdy vydatnost pramene začala klesat. Starý pramen byl zrušen, znovu zachycen ve studni o hloubce 14,4 m a přejmenován na Aloisku. Současný dřevěný pavilon nad pramenem pochází z roku 1963.
Poznejte Aloisku, jeden z nejstarších minerálních pramenů Luhačovic, využívaný k pitné léčbě a inhalacím s bohatým minerálním složením.
Pramen Aloiska je jeden z nejstarších luhačovických minerálních pramenů, známý již před rokem 1770.
Pramen Aloiska se využívá k pitné léčbě a inhalacím, a je ordinován při onemocnění zažívacích orgánů.
Pramen má zvýšený obsah jódu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků.
Pramen vyvěrá v parku nad Bílou čtvrtí na jihozápadním úpatí Velké Kamenné, asi o 30 metrů výše než ostatní prameny.
Pramen se začal používat k pitné léčbě ve dvacátých letech 19. století pod různými názvy a v roce 1830 dostal svůj současný název Aloiska.
Původně to byla studánka, která byla později upravena na kamennou jímku s dřevěným pavilonem. Velké změny proběhly v letech 1904 a 1929-30, kdy pramen byl znovu zachycen a přejmenován.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.