Památky
Dřevěnky na Borku – dvě nenápadné svědkyně času
Dřevěnky na Borku jsou poslední z původně dvaceti dřevěnek, které dříve v dělnické kolonii na Borku stály. A dnes jsou nejen památkově chráněné, ale také zrenovované, vybavené a vítají každého návštěvníka.
Dřevěnky – unikátní řešení pro dělnickou kolonii
Dřevěnky na Borku bývaly domovem dělníků železáren v Třinci téměř 150 let, přesněji od roku 1878. Dělnická kolonie Borek úzce souvisí s rozvojem zdejších železáren. Ta na Borku byla unikátní tím, že zdejší domy byly navrženy jako venkovské roubenky. To v případě dělnických kolonií nebývalo zvykem, právě naopak, jedná se o unikátní záležitost.
Na Borku se bydlelo nadstandardně
Na svou dobu dřevěnky poskytovaly luxusní bydlení. Ke každému ze 4 bytů, které v jednom domě byly, patřila část půdy a šopka – kůlna s chlévy, suchým záchodem a skladem dřeva a uhlí a poměrně velká zahrada. Areál kolonie se pak dále zvětšoval už o zděné domy: musikerhaus, domy kolem místní silnice, meisterhaus a kolonii Amerika.
Bydlení v kolonii šlo s dobou, modernizace domů v podobě zavedení elektřiny začali po první světové válce, zavedení vody a kanalizace pak proběhlo v 50. letech. Dnes se ani nechce věřit, že zde fungovaly dvě veřejné prádelny a konzum.
Od 70. let 20. století se zdejší kolonie začala vylidňovat, moderní byty na sídlištích poskytovaly mnohem větší komfort. Velká část dřevěnek byla zbourána při stavbě plynojemů koncem 80. a počátkem 90. let. Přesto si někteří dosavadní obyvatelé i nadále pronajímali byty, které jim sloužily jako chaty či chalupy s velkou zahradou, kde trávili víkendy, dovolené a kde se příležitostně scházela širší rodina. Poslední nájemkyně se odstěhovala nedávno, v roce 2018.
A co v Dřevěnkách uvidíte dnes?
Při prohlídce skanzenu návštěvníci postupně ve 4 bytových jednotkách uvidí, jak vypadalo bydlení v době první republiky, jak po druhé světové válce a jak v 60. a 70. letech. Jak se později z trvalého bydlení měnilo využití dřevěnek na víkendové „chalupaření“.
Návštěvníci zde také často s úžasem vzpomínají, co vše tady vystavené doma měli, co používaly jejich maminky v kuchyni a s čím si jako děti hrály. Dnešní děti nevěří, že koupelna, splachovací záchod nebo dětský pokojík je moderní vymoženost. A že šopa a šopovat mají pramálo společného. Manku s Cipískem na skleničkách poznají spíše dnešní čtyřicátníci než malí žgoli. A mnozí z dětských návštěvníků si pletou sedačku na nošení dětí na zádech se sedačkou lanovky. Často zde zaznívají historky, jak v kuchyni víko hliníkové tlakoča letělo ke stropu. Kdo by nevěděl, dozví se, kdo byli baňkoři a proč je tady hodně smaltovaného nádobí. Když přijde řeč na nájemné, spadne brada úplně každému.
Přijďte zavzpomínat, jak se dříve bydlelo nejen na Borku. Každý z návštěvníků zde najde kousek svého dětství nebo zavzpomíná na své příbuzné, kteří třeba právě takový hrníček doma měli. A pokud máte v rodině nebo mezi známými někoho, kdo na Borku kdysi bydlel, vezměte ho určitě s sebou. Pamětníci svými vzpomínkami překvapí nejen příbuzenstvo, ale často i paní průvodkyně.
Kdy je otevřeno?
Dveře skanzenu jsou otevřeny v letní sezóně (květen-říjen) vždy v úterý od 9 do 16 hodin, o víkendech od 10 do 17 hodin. Mimo sezónu a návštěvní dny je možno dohodnout individuální návštěvu pro skupiny 5 a více návštěvníků, minimálně dva pracovní dny předem, na telefonním čísle +420 606 099 514.