Dům Boženy Němcové v Domažlicích s pamětní deskou

Božena Němcová se do Domažlic přistěhovala s manželem 20. září roku 1845. Stalo se tak, když byl Josef Němec přidělen do města po povýšení na finančního komisaře II. třídy. Na Domažlicku žila dva roky – v Domažlicích od roku 1845–1846 a poté ještě následující rok 1847 v nedalekých Všerubech.

Emancipované ženě, zvyklé na společenský život v Praze se stýskalo po bohatém kulturním životě a vlasteneckém duchu. Ve svých fejetonech a článcích dokázala výborně přiblížit, jak se na Chodsku žilo, a to bez jakýchkoli příkras. Její příspěvky v Květech a České včele v letech 1845 a 1846 líčily nepokrytě kulturní i národní zaostalost zdejších měšťanů i okolních sedláků, stejně tak jako osobité folklorní zvyky, nářečí a způsob venkovského života. Později byly tyto postřehy z Chodska vydány jako Obrazy z okolí domažlického.
 
Občané Domažlic kontrovali spisovatelčiny názory zlomyslným konstatováním, že má ucourané spodničky, nebo sedm dní namočené a nevyprané prádlo. Také si přisadili, že je špatná hospodyňka, a ještě horší matka… Místní obyvatelé si poté anonymně stěžovali Karlu Havlíčku Borovskému do České včely, že se „Němcová stýká s vesničany“ a chová se „nevhodně"... Havlíček však dopis neotiskl, ale naopak se spisovatelky proti podrážděné domažlické smetánce zastal.
 

Vznik pamětní desky

Na domě č. p. 121 na domažlickém náměstí Míru najdete plastiku Boženy Němcové s textem: "Zde působila Božena Němcová, první spisovatelka česká, o Domažlicko nad jiné zasloužilá. Sestry sestře 1895". Myšlenka na zhotovení pamětní desky se objevila již při založení spolku roku 1886. Dostala pak konkrétnější obrysy na podzim 1894, když se blížilo 50. výročí od jejího příchodu na Chodsko v roce 1845. To již bylo dávno zapomenuto, že soužití s domažlickými měšťany nebylo vůbec idylické. Jak jsme již uvedli výše Němcové vadila zaostalost zdejšího prostředí, o níž psala do Havlíčkovy České včely. Když hned v prvních měsících pobytu v prosinci 1845 o místních uvedla, že jsou "pověrčiví a nevzdělaní", došlo dokonce pod okny bytu ke srocení davu, který Němcovým vyhrožoval fyzickým násilím.

Spolek oslovil sochaře Čeňka Vosmíka, který desku s plastikou vytvořil, oslovil poté, co po předčasně zesnulém Hoškovi začal pracovat na Kozinově pomníku, tedy nejdříve někdy v průběhu května 1895. Zareagoval ale velmi rychle a v průběhu června a července vytvořil portrét zasazený ve vysokém reliéfu do vydutého medailonu.

Podkladem mu byla poslední fotografie Boženy Němcové z doby kolem 1860, odkud převzal jak typ účesu, tak i detaily, jako je zavázaná stuha pod krkem. Na začátku srpna přinesl Posel od Čerchova zprávu, že Vosmíkův ateliér navštívila přítelkyně Němcové spisovatelka Žofie Podlipská, která byla věrnou podobou své přítelkyně dojata až k slzám.