Invalidovna v Karlíně

Barokní budova byla postavena v letech 1731-1737 jako útulek pro válečné vysloužilce, aby neskončili ve starobincích nebo o žebrotě. Invalidovna byla malým, uzavřeným světem, kde vládla vojenská disciplína. Do května roku 1737 byla v hrubé stavbě hotova pouze devítina celkového zamýšleného projektu – severovýchodní dvůr. Původní projekt byl plánován pro 4000 invalidů s rodinami, správou ústavu a pomocný personál (jakýsi uzavřený vojenský tábor s vlastním režimem a sociálním a ekonom. zázemím). 
 
Původně florentský hrabě Petr Strozzi sám jako voják několikrát vyzkoušel bezmoc raněného. Uvědomil si, jak těžký osud mají vysloužilí vojáci, když při službě císaři utrpí zranění a nemohou se o sebe postarat. Nechal se inspirovat francouzským „králem slunce“ Ludvíkem XIV., který postavil v Paříži první vojenskou invalidovnu. Vypracování plánů pražské invalidovny bylo svěřeno slavnému baroknímu staviteli Kiliánu Ignáci Dientzenhofferovi. Součástí budov měly být refektáře a slavnostní sály, kuchyně, dílny, krámky, škola, nemocnice s oddělením pro choromyslné a porodní bábou, vězení a v dostatečném počtu umývárny a záchody. Projekt počítal i s vodovodem a kanalizací.
 
Stavební kámen byl lámán na svahu Vítkova a na Proseku, vápenec dopravovali z Bráníku a dřevo z Berouna. Tak se stavělo až do 17. května 1737, kdy byla stavba zastavena, protože se ukázalo, že prostředky nadace nestačí. Vzhledem k nedostatku financí byla další výstavba přerušena a urychleně dokončeny omítky a klenby, aby stavba mohla sloužit svému účelu. Po smrti iniciátora celého podniku císaře Karla VI. v roce 1740 se stavba definitivně zastavuje. Hrabě Strozzi byl zabit zbloudilou střelou 6. června 1664, po vítězné bitvě s Turky o ostrov na řece Muře. Pohřbili ho v rodinné hrobce u vídeňských Augustiniánů.
 
Stojící část Invalidovny byla upravena, aby v menším měřítku zastala funkci celého komplexu. Byla sem přesunuta nemocnice, krámky i dílny a místo kostela byla v refektáři zřízena kaple sv. Kříže s dřevěnou kazatelnou, později doplněna o varhany. Invalidovna v prvních letech existence, pod správou pražského arcibiskupa, ubytovala 200 invalidů. Za vlády Marie Terezie roku 1750 byla Invalidovna předána do péče "státní komise invalidní". K Invalidovně patřil až do roku 1761 také Riedlovský mlýn, dodávající mouku a chléb. V roce 1874 obývalo budovu až 1400 osob. V roce 1925 bylo v části Invalidovny zřízeno vojenské muzeum a pro invalidy byla v letech 1933 – 34 postavena nová invalidovna v Hořicích v Podkrkonoší. Podle Invalidovny je pojmenováno Sídliště Invalidovna a blízká stanice metra.

Současnost a budoucnost Invalidovny

V současné době je ve špatném technickém stavu, v roce 2018 získal budovu Národní památkový ústav. Záměrem NPÚ je, aby budova brzy ožila a stala se místem setkávání místních i přespolních.

V areálu by měla vzniknout expozice věnovaná historii Invalidovny, výstavní prostory by zde měly naleznout i další kulturní instituce. Působit zde pak bude edukační centrum zaměřené na kulturní dědictví. Budova by se měla rovněž otevřít kreativnímu průmyslu a kromě pracoviště NPÚ zde své sídlo nalezne také Pražský filharmonický sbor.
 

Cestováni bez bariér:

"Aby nebyli nuceni žebrati" – válečný invalida Josef Velíšek provede návštěvníky okolím památky, seznámí s každodenním životem a zajímavými místy – hra pro chytré telefony vhodná pro vozíčkáře, rodiny s dětmi (vč. kočárku), se psem. Hra je určena všem věkovým kategoriím a je možné ji odehrát kdykoliv během roku. Stáhnout si ji můžete zdarma na stránkách geofun.cz.