Buk patří mezi nejstarší stromy v zámeckém parku v Jemnici na Vysočině, který v roce 1761 založil Maxmilián Daun. Stromu se říká „Buk lásky“, protože se na lavičce pod ním scházeli milenci a věřilo se, že je buk chrání.
O „
Buku lásky“ v Jemnici se
v knize Zámecká zahrada zmiňuje i Jan Vrba. Nesmělý komorník Johan se podle povídky bezhlavě zamiloval do
služky Margarety, ale nedokázal jí své city vyjádřit. Pan hrabě, zběhlý ve věcech lásky, poradil Johanovi, aby Margaretu
pozval večer k buku, že pod ním se mu jazyk jistě rozváže. Hrabě se po setmění schoval za strom a poslouchal, co se bude dít. Johanovi se stále
nedařilo vyslovit svou lásku, a tak rozčilený hrabě povídá: „Johan, oni jsou nekňuba, jim ani ten buk nepomůže.“ Naštěstí vše vzala do svých rukou Margareta a
zanedlouho se slavila veselka.
Dodnes patří
místo pod Bukem lásky k těm
nejfrekventovanějším v Jemnici. Kromě milenců se tam scházejí také maminky s dětmi a koruna stromu, který
stojí za silnicí v druhé části jemnického zámeckého parku, poskytuje i v parných letních dnech příjemný stín.
Poznejte 'Buk lásky', historický strom v jemnickém zámku, pod kterým se od roku 1761 scházejí milenci i rodiny hledající stín.
Zámecký park v Jemnici byl založen v roce 1761 Maxmiliánem Daunem.
Buku se říká 'Buk lásky' proto, že pod ním chodili scházet milenci a věřilo se, že buk je chrání.
Příběh o nesmělém komorníku Johanovi, který se zamiloval do služky Margarety a s pomocí hraběte se mu podařilo své city vyjádřit.
Pod Bukem lásky se kromě milenců scházejí také maminky s dětmi, které využívají jeho stín v parných letních dnech.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.