Historii obce můžeme sledovat už od 16. století, kdy se v písemných dokladech objevuje zmínka o sirnatém prameni zvaném lidově smraďoch právě pro svůj vysoký obsah sirovodíku.
První lázeňskou budovou s pěti lázeňskými kabinami a 22 pokoji postavili v roce 1803 u sirnatého pramene na místě dnešních Starých Lázní sedláci z nedaleké Nové Vsi.
Roku 1837 lázně koupil majitel okolního panství kníže Konstantin z Löwensteinu, po kterém dnes nesou svoje jméno (do roku 1900 se nazývaly Nová Ves – Lázně). V této době se zde s velkým úspěchem léčila padoucnice pomocí slatinných zábalů z místních zdrojů. Roku 1872 prodává rod Löwensteinů lázně plzeňské společnosti, kterou vede JUDr. Pankraz.
O tři roky později uprostřed nově založeného parku 2 km od původních lázní byla ukončena výstavba nové lázeňské budovy, dnešního lázeňského domu Prusík. Proti ní, na malém návrší, byla vystavěna kaple Panny Marie Lourdské a na obvodu lázeňského parku začala vyrůstat nová obec.
Prusíkův pramen je minerální uhličitá voda s nepatrným sirovodikovým pachem o teplotě 9,9°C jímaná v pavilonu v lazeňském parku v Konstantinových Lázních.
Pět léčivých minerálních pramenů, které byly od roku 1874 jímány v místě dnešního Prusíkova pitného pavilónu, bylo pojmenováno Karlův, Žofiin, Františkův, Giselin a Skalní. Jejich složení bylo obdobné, jako má dnešní pramen.
V Konstantinových Lázních se v té době léčili především nemocní s padoucnicí, revmatismem a s chorobami oběhového a trávicího ústrojí. Podávaly se sirné a uhličité koupele spojené s pitnou kúrou a slatinné zábaly.