Barokní kostel Povýšení svatého Kříže v Dubicku pochází z počátku 18. století. Kněžiště, které dnes slouží jako sakristie, jako jediné přežilo řádění uherských vojáků v 15. století a nese tak prvky gotiky. Kostel byl v roce 1958 zapsán na seznam kulturních památek.
Dubicko je menší obec ležící v podhůří
Hrubého Jeseníku na trase ze
Zábřehu do
Úsova.
Směrem na západ od obce přechází
Úsovská vrchovina do údolní nivy řeky
Moravy. Název obce je odvozen od doubí, dubiny, tedy od
dubového lesa.
Území obce bylo intenzivně
obydleno již
v pravěku ve starší i mladší době kamenné. V období
kultury lužické existovala jižně od dnešní obce
osada i s pohřebištěm. V
písemných pramenech se Dubicko uvádí poprvé již roku
1253, kdy se zdejší
tvrz nacházela v držení vladyky
Beneda z Dubicka, což byl vrchní lovčí pozdějšího krále
Přemysla Otakara II.
Farní kostel se v Dubicku nacházel již roku
1297. Za vlády krále
Jiřího z Poděbrad přišla do Dubicka
uherská vojska a roku 1471 zbořila
tvrz stejně jako
hrad Brníčko v nedalekém okolí. Na místě, kde stávala tvrz, později vyrostl kostel v dnešní podobě. V průběhu třicetileté války byla polovina vsi zničena. Po roce
1848 se obec dostala pod
politickou a soudní správu v
Zábřehu.
Katolický farní
kostel Povýšení sv. Kříže ukrývá jeden z
nejstarších zvonů na
Zábřežsku z roku
1476. K vidění je zde mimo jiné i
márnice s raně gotickým jádrem z 2. poloviny 13. století,
kamenný kříž s korpusem Krista z roku 1774,
smírčí kamenný kříž ze 16. století nebo
pomník padlých – dílo významného českého sochaře
Vojtěcha Suchardy z roku 1921. Na místním hřbitově je pochován armádní generál
Bohumil Boček.