Městská památková rezervace Jindřichův Hradec

V historickém jádru Jindřichova Hradce s lichoběžníkovým náměstím, kterému vévodí sloup Nejsvětější Trojice, se nachází středověká městská zástavba původně gotických a renesančních budov, vlivem požáru upravených do převážně empírového slohu. Dominantou města je kostel Nanebevzetí Panny Marie s vysokou věží či minoritní klášter s raně gotickým klášterním kostelem svatého Jana Křtitele. Základy kostela byly položeny již v roce 1260, gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie pochází z doby kolem roku 1370, poblíž stojí bývalá jezuitská kolej a barokní kostel svaté Máří Magdalény z let 1628-1632.

Okolo náměstí se nachází spousta zajímavých starobylých domů – nejvýznamější z nich je pravděpodobně Stará radnice. Nejstarší zpráva o kamenné budově radnice pochází z roku 1493, ovšem to už nějaký čas stála. O rok později do ní instaloval mistr Hanuš, pravděpodobně tvůrce známého staroměstského orloje, nový hodinový stroj. V průběhu následujících století prošla radnice mnoha úpravami. Poškozena byla po požáru na počátku 17.století a především po ničivém požáru roku 1801, kdy musela být téměř od základu vystavěna znova. Z interiérů radnice je nejpozoruhodnější secesní zasedací síň ve druhém patře, upravená na počátku 20. století podle návrhu předního českého architekta Jana Kotěry a sloužící dodnes reprezentativním účelům.

Nádvořím kostela Nanebevzetí Panny Marie, jehož 68,3 m vysoká věž tvoří dominantu celé staré části Jindřichova Hradce, prochází 15. poledník východní délky. Věž pochází z 15. století, svou nynější podobu získala (podobně jako řada další městské architektury) po ničivém požáru města v roce 1801, kterému padlo za oběť 318 domů a 30 lidských životů.
 

Jezuité, minorité a městské opevnění

Adam II. z Hradce povolal v roce 1594 do Jindřichova Hradce jezuity. Tehdy bylo na hradbách zbouráno přes 20 domů a na jejich místě postaveny dva mohutné objekty, určené jezuitům – kolej a později protější seminář. V budově koleje dnes sídlí Muzeum fotografie a moderních obrazových médií; budovu semináře obývá Muzeum Jindřichohradecka s expozicí Krýzových jesliček a dalších sbírkových předmětů. Na opačné straně městské památkové rezervace se nachází minoritský klášter a budova špitálu, kde dnes sídlí další část Muzea Jindřichohradecka (konferenční sál a výstavní prostory). Za ním naleznete zbytky městského opevnění – hradeb. Dodnes se zachovala jejich část nad Vajgarem, pod zadní frontou domů na náměstí Míru.
 

Nádherné měšťanské domy

K nejkrásnějším domům historického centra patří renesanční Langrův dům na náměstí Míru. Byl postaven v letech 1530-1540 na místě dvou gotických domů. Fasádu zdobí nádherná sgrafita s výjevy ze Starého zákona. Dnes je zde mimo jiné umístěna výstavní síň a prodejní umělecká Galerie Langrův dům. Na náměstí Míru stojí také starý hostinec, dnes hotel U zlaté husy. Je gotického původu, renesančně přestavovaný v 16. století. Právě tady strávil poslední noc v Čechách Karel Havlíček Borovský na svém vyhnanství do Brixenu.

U Balbínova náměstí na západní straně města najdete Landfrasovu tiskárnu. Původní budovu nechal pro svou tiskárnu přestavět Alois Landfras. Empírový vzhled, který se zachoval dodnes, ji vtiskl stavitel Josef Schaffer v roce 1827. Tehdy k původnímu domu přistavěl patro s portikem a balkónem. Landfrasové byli tiskařská rodina, původně jindřichohradečtí koželuzi. Z tiskárny více než sto let proudily ke svým čtenářům tisíce svazečků knížek lidového čtení, jarmarečních a pouťových písní, modliteb a modlitebních knih i regionálních novin.
 

Nežárecká brána a Bradáč

Nadohled od tiskárny, nedaleko již zmíněného jezuitského semináře zakončuje staré jádro města Nežárecká brána. Z původních tří městských bran se zachovala právě jen tato jediná, dříve též nazývaná Linecká. Původní středověká brána o dvou gotických patrech byla rozšířena při výstavbě přilehlé budovy semináře o další patro pozdně renesanční podoby s klíčovými střílnami a sedlovou střechou.

Na cestě z Jindřichova Hradce směrem na Buk, za mostem přes řeku Nežárku, stojí dům, kterému místní neřeknou jinak, než „U Bradáče“. A to kvůli netypické ozdobě na nároží domu. Štuková hlava údajně označuje místo, kam až kdysi sahala voda při povodni. Jiné vysvětlení je, že v prostorách domu, jehož jádro je z počátku 16. století, býval kdysi holičský krámek.