V rodném domě bratří Křičků je k vidění stálá expozice věnovaná rodině Křičků (hudební skladatel Jaroslav Křička, básník Petr Křička a spisovatelka Pavla Křičková).
Starší z bratrů, český hudební skladatel, dirigent, pedagog a publicista
Jaroslav Křička se narodil 27. srpna 1882 v
Kelči. O dva roky později v témže městě 4. prosince přišel na svět jeho bratr, budoucí básník a překladatel,
Petr Křička. A v roce 1886 ještě jejich neméně nadaná sestra
Pavla, která proslula na poli básnickém.
Z Kelče pocházel jejich otec, František Křička, ředitel školy a kůru. Hudební základy získával Jaroslav Křička právě od svého otce. František Křička od roku 1877 až do své smrti v roce 1891 a své děti denně
učil hře na klavír, housle a němčině.
Jejich matka Františka pocházela z Maršovic u
Nového Města na Moravě a sourozence sem pravidelně vozila na prázdniny. Tehdy děti přebývaly na maršovské rychtě u své babičky. Po smrti otce se sem nakonec rodina přestěhovala. V díle hudebního skladatele
Jaroslava Křičky je proto promítnuto mnoho motivů z Novoměstska. Není to jen slavný
Bábinčin maršovský valčík, ale také například zhudebněná báseň bratra Petra
Lyžaři nebo
Horácká suita.
Také
Petr Křička se ve svých básních často vracel do kraje svého mládí. Vzpomínky na léta prožitá v Maršovské rychtě jsou zachyceny i v jeho básnické sbírce Bílý štít. Na rychtě nakonec hospodařila sestra Pavla, až dokud ji komunisté majetek nezabavili.
Nejznámější z rodiny – hudební skladatel Jaroslav Křička
Jaroslav Křička (*27. 8. 1882, Kelč + 23. 1. 1969, Praha) se narodil jako nejstarší ze tří dětí. Od školního roku 1892/1893 navštěvoval Jaroslav Křička
piaristické gymnázium v
Havlíčkově Brodě (tehdy Německém Brodě). Po maturitě v roce 1900 začal, především na přání rodiny, studovat
práva na Karlově univerzitě v Praze. Po krátké době zjistil, že jej to táhne k hudbě, studia práv zanechal a na radu Karla Steckera přistoupil v roce 1902 k přijímací zkoušce na
pražskou konzervatoř, kterou úspěšně zvládl. Roku 1904 se Jaroslav Křička zúčastnil
pohřbu Antonína Dvořáka a byl jedním z pražských konzervatoristů, kteří nesli smuteční věnce. Po ukončení studií se Jaroslav dostal do
Berlína a následně jako učitel do
carského Ruska (dnešní Dněpropetrovsk). V Dněpropetrovsku složil mnoho děl a také svoji nejznámější
píseň Albatros ze sbírky Severní noci. Po návratu do Prahy v roce 1909 začal Jaroslav soukromě učit. V této době již také usilovně pracuje na svém prvním velkém díle, na své první opeře, Hipolytě (1910–17) a řídí Pražský Hlahol (1911–20). Tam si také vyhlídl svou ženu Marii Krbovou. Po smrti Karla Steckera se stal roku
1919 profesorem skladby na konzervatoři v
Praze. Po roce 1945 žil střídavě v Praze a Červených Dvorcích na Šumavě, kde se již věnoval pouze
kompoziční činnosti. Ke konci života, roku
1957, získal titul
zasloužilého umělce.