Müllerův dům je nejen kulturní památkou, ale od roku 2011 také sídlem Muzea města Tišnov. Müllerův dům získal svůj název po bývalém tišnovském starostovi Františkovi Müllerovi, který dům vlastnil a provozoval zde koželužnu.
Stávající dům vznikl však
již kolem roku 1712 přestavbou starší budovy pocházející z poslední čtvrtiny 17. století na patrový hostinec. Na konci 18. století byl dále upravován a zastřešen mansardovou střechou. Ke konci 19. století byl rozšířen o dvě okenní osy. Barokní dispozice však zůstala zachována. Starosta Müller dům koupil v roce 1870 a provozoval zde svou
koželužnu.
Po 2. světové válce, během níž zde měl svou kancelář německý důstojník, byl objekt „znárodněn“ a sloužil jako nájemní dům či kanceláře Bytového družstva. Po Sametové revoluci jej získala zpět rodina Müllerova a od roku 2000 je v majetku města Tišnova. Dnes v tomto domě sídlí
Muzeum města Tišnova, které bylo slavnostně otevřeno dne 8. května 2011.
Stálé expozice
Muzeum města Tišnova nabízí svým návštěvníkům ke zhlédnutí stálou expozici mapující
historii a přírodu Tišnova a okolí. Prostory, ve kterých je stálá expozice umístěna, však nelákají pouze na zajímavé exponáty, ale zaujmou také unikátní výzdobou místností –
malovanými trámovými stropy.
Přírodovědná část expozice dokazuje nejen jedno z hesel na sgrafitech tišnovské radnice, tj. „
Květnice hora, Besének voda, dražší než celá Morava“ a seznamuje návštěvníky s bohatou faunou, flórou, mineralogií a hornictvím. Speleologická sekce umožňuje divákovi seznámit se s běžně nepřístupnými prostorami Tišnovského krasu. Historická část pak návštěvníkům nabízí exkurz do dějin
Tišnova od raného osídlení v době kamenné až po událostmi nabité 20. století.
Prostory muzea jsou využívány také pro pořádání krátkodobých tematických výstav, komorních koncertů, menších konferencí a přednášek.
Kdo byl František Müller
Starosta a továrník
František Müller se narodil v Tišnově jako syn Josefa Müllera a Antonie Spohrové. Vyučil se koželuhem u svého staršího bratra Ignáta a již v 17 letech odešel do ciziny na zkušenou. Po návratu se v roce 1869 oženil s Eleonorou Kopřivovou,
dcerou zámožného továrníka Karla Kopřivy, majitele papíren na Prudké a v Předklášteří. 1. května 1870 pak koupili právě dům na Jungmannově ulici č. p. 80 za 11 500 zlatých a František zde založil svou vlastní koželužnu. Začínal sám a první dílnu měl v prostorách dnešní kavárny.
Podnikání se mu velmi dařilo, a proto své podnikání postupně rozšiřoval, až byla koželužna v roce 1889 přeměna na tovární výrobu, ve které pracovalo 30 – 35 zaměstnanců.
Od roku 1873 byl
členem zastupitelstva města, od roku 1880 zasedal v radě města a v letech
1893 – 1909 byl
tišnovským starostou. Během svého starostenského období se zasloužil o významné zvelebení města. Ze všech jeho zásluh jmenujme alespoň založení hospodářské školy a hejtmanství, postavení sokolovny, vydláždění ulic, počátek výstavby vilové části města, podpora založení sanatoria či přestavbu radnice. Starostenský úřad vykonával až do své smrti dne 8. ledna 1909.