Na sklonku 2. světové války německé jednotky stále potlačovaly odboj a partyzánskou činnost. Jejich terčem se stala i osada Prlov na Vsetínsku. Jednotky SS zde 23. dubna 1945 vypálily osm stavení, ve kterých uhořelo několik obyvatel Prlova.
Muzeum Prlovské tragedie (pietní místnost) se nachází v areálu komunitního centra Prlov a je v provozu nepřetržitě již od roku 1946. Muzeum je
vzpomínkou na prlovskou tragédii, která se stala
23. 4. 1945, kdy byla část obce vypálena a na následky toho dne doplatilo ve velmi složitých souvislostech 23 lidí, z toho 21 prlovských, jeden pozděchovský občan a jeden muž z Bratřejova.
Současná podoba pietní místnosti pochází z roku 1985. V roce 2006 byla vykradena a od té doby se Valašský odbojový spolek snaží získat finance na její důstojnou rekonstrukci, nebo přemístění do jiných prostor.
Jak k Prlovské tragédii došlo
Po tragickém vypálení
pasekářské osady Ploština na Vizovicku se pozornost
velitelů SS obrátila k třicet kilometrů vzdálené obci
Prlov. O jeho obyvatelích měli Němci již dlouhou dobu podezření, že jsou ve spojení s partyzány a aktivně jejich činnost v okolí
Vizovických vrchů a na Vsetínsku podporují. To jim ostatně potvrdil i
partyzán Alois Oškera, kterého
Němci chytili. V pondělí
23. dubna 1945 byl Prlov
obklíčen asi
šesti sty muži. Nechyběli členové zlínského, vsetínského a vizovického gestapa, jednotka maďarských četníků a příslušníci jednotky „Josef“. A zatímco ve vesnici probíhalo
rabování a loupení, všichni
muži starší patnácti let a některé ženy byli odvlečeni do
místního hostince, kde probíhalo "vyšetřování". Do hostince byl přiveden i Alois Oškera, který obcházel zatčené a označoval partyzány i jejich pomocníky. Nacisté podrobovali obyvatele Prlova krutým výslechům a týrání. Obyvatele Prlova, které Oškera označil jako pomocníky partyzánů, Němci
zaživa upálili v hořících domech.
Tři
partyzáni - Antonín Ondrášek, Tomáš Heto a Leopold Štach byli
oběšení na jabloních mezi Bratřejovem a Pozděchovem. Zabit byl i
Jiří Turýn z Prlova, který dostal za úkol odvést dobytek z vydrancovaných domů k ubytovnám německých vojáků do Vizovic. Jeho tělo se společně s
tělem Aloise Oškery a jeho rodiny našlo v
hromadném hrobě na zahradě
vizovického zámku.
Tyranii v Prlově vedl Walter Pavlofski a Kurt Werner Tutter.
Pavlofski, rodák z Horního Benešova, nebyl za své činy
nikdy odsouzen a zemřel ve věku 87 let.
Tutter, z rodiny pražských Němců, byl odsouzen pouze za spoluúčast při výcviku jednotky „Josef“ a po svém propuštění v roce 1952 s příslibem
spolupráce s STB a krycím jménem Konrad II.
opustil Československo. Zemřel v Bavorsku v roce 1983.