
Obec Prlov se nachází v turistické oblasti
Beskydy – Valašsko, jihozápadně od
Vsetína v místech, kde je
osídlení prastaré. Dokládá to nález ze sousední obce Seninka, kde archeologové objevili kopytový klín z období neolitu (asi 4 500 let před našim letopočtem, kdy se z pravěkých lovců a sběračů počali rodit první zemědělci). Zdejší kraj také ukrýval stopy po osídlení
keltskými kmeny z mladší doby železné. Po odchodu Keltů sem přišly kmeny
germánské a ty zde sídlily až do šestého století, kdy ve víru stěhování národů odešli na západ a vystřídali je
Slované.
První
písemná zmínka o vesnici Prlov, se datuje rokem
1361, kde je uváděn v
listině avignonského papeže Inocenta VI. jako již existující ves v majetku cisterciáckého kláštera Smilheimu ve
Vizovicích, dá se proto předpokládat, že k samotnému založení Prlova došlo kolem roku 1300. Teorie o
názvu obce Prlov jsou různé – verze první uvádí
písčité místo. Další se přiklání k myšlence o
perlivých místních potocích a proto odvozený název Perlov – Prlov, německy
Perlau.
Historie psaná krví

I když se Prlov řadí k menším obcím, jeho historie není vůbec chudá. Bohužel průběh dějin tuto vesnici vůbec nešetřil a mezi řádky dějinné kroniky stékají potůčky zde prolité krve. Do zrušení roboty a poddanství se žilo velmi těžce –
zdejší páni byli velmi krutí. Vynikali mezi nimi
Zdeněk Kavka z
Říčan a uherský šlechtic
Emerich Dóczy, který ustanovil mimo jiné robotu ze tří dnů na šest a neúměrně zvyšoval daně. Připomeňme také právo první noci a hojně využívané právo útrpné. Oba páni
sešli ze světa násilnou smrtí: Kavku z
Říčan zastřelil v lese neznámý střelec a Dócziho ubili jednoho dne vesničané.

Další dějinnou epizodou byl podíl
Valašska (s účastí obyvatel Prlova) na
protihabsburských povstáních spojených s válečnou vřavou Třicetileté války, kdy se Valaši hlásící se k protestantské víře přidali na stranu nepřátel Katolické ligy. Na podzim 1643 se však z blížícím se mírem Švédové z Moravy stáhli a
Valaši tak
zůstali napospas císařským a arcibiskupským vojskům, kterým nemohli i přes hrdinský odpor odolat... Konečná porážka přišla v únoru
1644, kdy
hromadná poprava nejméně 300 lidí ve
Vsetíně udělala krvavou tečku v boji Valachů za svoji víru a přišla násilná rekatolizace. Den po exekuci vojska
olomouckého arcibiskupa část Prlova a dalších obcí jako Janová, Ústí, Seninka a Liptál,
vypálily.

Rok
1663 byl další krvavou kaňkou v kronice dějin Prlova, když byl při
vpádu Tatarů a Turků vypálen a
23 lidí zabito a několik desítek
odvlečeno do otroctví. 23. srpna
1777 do Prlova přichází komise, která měla za úkol všechny všechny evangelíky "
přesvědčit" na přestoupení na
katolickou víru. Kdo nechtěl, byl podle patentu
Marie Terezie donucen – buď vzetím na
vojnu (na 10 let u pěchoty nebo 12 let u jízdy),
stavbu opevnění do Olomouce (na tak dlouho, aby katolictví přijali), "tvrdošíjné"
ženy a děti přes 15 let byly poslány do
brněnské káznice a nejsveřepější muži bez rodin byli dáni do
uherských a sedmihradských dolů (pravděpodobně na doživotí). Úleva přišla až roku 1781, kdy
Josef II. udělil svým zemím toleranční patent.
V roce
1914 vypukla
první světová válka a jen z malého Prlova byla odvedena bez pěti celá
stovka mužů, které válka rozesela po bojištích celé Evropy. Sedmnáct se jich nikdy nevrátilo.
Peklo druhé světové války přineslo Prlovu
zkázu těsně před svým koncem. V létě 1944 začali Prlovští v místních horách navazovat kontakty s
parašutisty vyslanými ze Sovětského svazu a se skupinami partyzánů přicházejících ze Slovenska po porážce
Slovenského národního povstání. Vše bylo ale
prozrazeno a odveta čekala nejprve
Ploštinu (taktéž podporující partyzány), kde gestapo provedlo 19. 4. 1945 krvavou obkličovací akci, při které brali každého kdo jim přišel do cesty a ti pak byli upáleni v Ploštinských domech. O tři dny později se nacisté zvrhle vyřádili na obyvatelích Prlova. Když se ráno
23. 4. 1945 ves probudila, byl již
Prlov obklíčen. Na akci se podílelo asi
600 mužů – oddíl SS k zvláštnímu určení tzv. ZvB Komando Nr.31 z Vizovického zámku, speciálně vycvičený oddíl SS složený především z příslušníků Hlinkovy gardy a etnických němců ze Sudet a Slovenska, s názvem "Josef". Partyzáni byli
oběšeni na jabloních a obyvatelé Prlova, kteří byli označení za pomahače partyzánů nacisté
zaživa upálili v hořících domech. Dodejme, že 2. 5. 1945 zaplatila úplným vypálením a zabitím všech obyvatel za pomoc partyzánům blízká
usedlost Vařákovy paseky.
Prlov byl osvobozen 4. 5. 1945, kdy do vesnice přijeli
rudoarmějci z předsunutých jednotek
na bicyklech.
Prlovské památky a turistické zajímavosti

Až si zajedete do Prlova, zavítejte za historií do
Muzea Prlovské tragedie, smutné tragické události z dob druhé světové války připomíná obnovený
partyzánský bunkr. Děsivé vzpomínky na hrůzy války pak obrousíte při procházce zdejším krásným krajem po naučných stezkách
Prlovským lesem a
Chodníček k rozhledně Vartovna. Nádherné jsou, zejména na jaře,
přírodní památky. Prlov I. se nachází nejblíže k obci, jde o
orchidejovou louku se vzácným vemeníčkem zeleným. Prlov II. leží na severovýchod od obce, tady jsou chráněna společenstva dubohabrového lesa a přilehlé
výslunné louky s výskytem
vstavačů. Prlov III. leží nejdál od obce – je to
květnatá louka, kde se daří nejen
vstavačovitým druhům, ale také
modřenci chocholatému.