Památník Tomáše Bati patří k vrcholným dílům zlínského funkcionalismu. Tuto výjimečnou architektonickou stavbu můžete navštívit celoročně formou komentované prohlídky.
Představte si Zlín na začátku 30. let: Dynamické město v zahradách, ve kterém platí „nejde – neexistuje“. Na 30 tisíc Baťových spolupracovníků posílá ročně do světa přes 30 milionů párů obuvi. Jenže přichází 12. červenec 1932 a zakladatel firmy a současně starosta Zlína Tomáš Baťa umírá při letecké havárii. Na den přesně za rok se veřejnosti otevírá nad městem zcela nová stavba, která je poctou zakladateli – místem, které ho bude dál připomínat.
Autor projektu František Lýdie Gahura přitom volí netradiční cestu: namísto složité expozice přibližuje šéfa lidem stavbou samotnou, když do ní propisuje Baťovy základní vlastnosti: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus a prostotu. Za hlavní výstavní artefakt určuje věrný model Junkers F13 – letadla, ve kterém skončila Baťova životní cesta.
Bez jediné cihly a za použití pouhých tří materiálů (sklo, železo, beton) vytváří Gahura své vrcholné dílo. Typický zlínský standard (železobetonový skelet z modulů 6,15 × 6,15 m), který firma Baťa používá téměř na všechny své stavby (továrny, internáty, školy) rozehrává do zcela nové podoby. Katedrální sklo, netypické osvětlení (loučové lampy) i ukrytá symbolika jen umocňují jedinečnost výsledného díla.
K moci se však po druhé světové válce dostává komunistická strana. Zviditelňovat Baťův odkaz už není na pořadu dne. Zlín se mění v Gottwaldov, již znárodněný podnik Baťa ve Svit a Památník Tomáše Bati v Dům umění. Architekt Eduard Staša budovu přizpůsobuje potřebám krajské galerie a filharmonie. Tyto instituce najdou v bývalém památníku útočiště po následujících takřka šedesát let. Až sametová revoluce uvede věci opět do pohybu.
Zlín se s dědictvím vlády jedné strany postupně vyrovnává. Filharmonie a galerie dostávají lépe vyhovující prostory a stavba ve svahu Gahurova prospektu čeká na nové využití. Po celospolečenské diskuzi, vyvolané námětem britského teoretika Kennetha Framptona vyučujícího architekturu na Columbijské univerzitě v New Yorku, je rozhodnuto. Objekt prochází dvouletou obnovou pod vedením architekta Petra Všetečky a v roce 2018 se znovu představuje veřejnosti v autentické podobě ze 30. let pod názvem Památník Tomáše Bati. Od roku 2019 je prostor celoročně přístupný veřejnosti.
Památník Tomáše Bati je vrcholné dílo zlínského funkcionalismu a slouží jako památka na zakladatele firmy Baťa a starostu Zlína, Tomáše Batu, který zemřel v roce 1932 při letecké havárii. Stavba reprezentuje Baťovy základní vlastnosti jako velkorysost a prostotu a obsahuje model letadla Junkers F13, ve kterém Baťa zemřel.
Památník navrhl architekt František Lýdie Gahura, který ve stavbě reflektoval základní vlastnosti Tomáše Bati jako vzlet, optimismus a jasnost. Design vychází z tíži symboliky a použití netradičních materiálů jako sklo, železo a beton.
Po druhé světové válce, kdy se k moci dostala komunistická strana, byl Památník změněn na Dům umění a sloužil krajské galerii a filharmonii. Po sametové revoluci byla budova po diskuzích a dvouleté obnově znovu otevřena v roce 2018 pod původním názvem a v autentické podobě ze 30. let.
Návštěvníci mohou obdivovat architektonický styl funkcionalismu, unikátní použití materiálů jako je katedrální sklo a železobeton, a také hlavní výstavní artefakt, kterým je model letadla Junkers F13, symbolizující konec životní cesty Tomáše Bati.
Od roku 2019 je Památník Tomáše Bati celoročně přístupný veřejnosti. Prohlídky jsou možné formou komentovaných prohlídek, což umožňuje návštěvníkům lépe pochopit historii a architektonické aspekty památníku.