V lesích jižně od Zlatých Hor se nachází obnovený poutní areál, zasvěcený Panně Marii Pomocné – Ochránkyni nenarozených (zvané jako Maria Hilf). Před druhou světovou válkou sem ročně přicházelo až sto tisíc poutníků, za komunistického režimu poutní místo pustlo a chátralo.
V době 30leté války, za
vpádu švédských vojsk, utekla
Anna Tannheiserová, která byla v požehnaném stavu, na horu Boží Dar (Gottesgabe), kde osamocená
porodila syna Martina, který se stal pozdějším
váženým občanem a městským radním. Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal v poslední vůli, aby na tomto místě byl
zavěšen obraz Panny Marie. Tento příkaz
splnila jeho dcera Marie Weisová a nechala zhotovit malířem Šimonem Schwarzerem kopii slavného obrazu
pasovské Madony s dítětem od Lucase Cranacha st. Zlatohorská kopie se liší oblečením a korunkami, které na originále nejsou. Obraz začal přitahovat
zástupy poutníků svým zvláštním kouzlem i
vyslyšením a uzdravením z různých nemocí.
Během 10 roků byla zde postavena
lesní kaple. V době josefínských reforem přišel několikrát příkaz k jejímu odstranění, který však nebylo možné provést, protože se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten rozkaz splnit. Kapacita kaple
nedostačovala, a proto byla posléze nahrazena poutním kostelem vybudovaným v letech 1834-1841. Postupně bylo doplněno i okolí, křížová cesta ve formě
dvoumetrových kamenných pyramid, kaple sv. Anny, sv. Marty,
lurdská jeskyně, vodní kaple se studánkou, poutní dům a aj. Počet poutníků před 2. svět. válkou se pohyboval kolem 80-100 tis. ročně.
Devastace a obnova areálu Maria Hilf v Jeseníkách
Válečné události Maria Hilf nepoškodily. V letech
komunistické diktatury byly pod různými záminkami zakázány nejdříve poutě (1952) a poté následovala celková
devastace zvýrazněná "řízeným" vandalismem. Marná byla snaha zachránit svatyni v r. 1968, kdy byla renovována střechou a učiněna příprava pro rozsáhlou generální opravu. Nerovný souboj trvající bezmála 20. roků skončil
22. září 1973, kdy byl kostel vyhozen do vzduchu a buldozery srovnán se zemí...
Po revoluci bylo již v r. 1990 ustanoveno "Sdružení pro obnovu poutního místa". V dubnu
1990 byl
posvěcen základní kámen papežem Janem Pavlem II. na
Velehradě. Stavební práce započaly na jaře 1993 a dne 23.9.1995 byl kostel vysvěcen. V dalších letech byl postaven a
posvěcen poutní dům, ambity, venkovní obětní stůl a zvony. Na místě zničeného kostela se obnovily poutě, bohoslužba slova je uskutečňována v jazyce
českém, německém a polském, setkávají se zde různé iniciativy, zejména mládeže.
Pronikněte do historie a procesu obnovy poutního místa Maria Hilf, kde se snoubí bohatá historie s moderní obnovou.
Poutní areál byl poprvé založen před druhou světovou válkou, kdy sem ročně přicházelo až sto tisíc poutníků.
Za komunistického režimu poutní místo chátralo a bylo vystaveno devastaci a řízenému vandalismu.
V roce 1973 byl poutní kostel vyhozen do vzduchu a srovnán se zemí pomocí buldozerů.
Stavební práce na obnově poutního místa byly započaty na jaře roku 1993.
Základní kámen pro obnovu poutního místa posvětil papež Jan Pavel II. v dubnu 1990 na Velehradě.
Před druhou světovou válkou navštěvovalo poutní místo ročně mezi 80 a 100 tisíci poutníků.
Bohoslužby jsou v obnoveném poutním místě vedeny v češtině, němčině a polštině.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.