Černé uhlí se po celém světě dobývá většinou z velkých, často mnoha set metrových hloubek. Příslovečnou výjimkou, potvrzující pravidlo, jsou dnes již vytěžená ložiska černého uhlí mezi Radnicemi, Břasy a Stupnem.
Celá řada dolů u nás byla těžena klasicky, hlubinnými doly. Některá
ložiska byla ale
uložena mělko, jen pár metrů pod povrchem,
což je neobvyklé i ve světovém měřítku. Černé karbonské uhlí tak na Břasku bylo těženo v dolech povrchových, vlastně lomech. Krajina mezi
Břasy, Kříšemi a Stupnem je plná
umělých prohlubní. Říká se jim
oprámy a většinu z nich dnes ukrývá lesní porost.
U vesničky Kříše,
západně od většího Stupna, se dochovala zajímavá památka. Na okraji rozlehlého oprámu zde stojí zastřešený
portál, který ukrývá část sloje. Zařízení se jmenuje
Přírodní památka Bašta a jde zbytek sloje bývalého povrchového dolu Kliment. Zde je možné po schůdkách
sejít ke stěně uhelného profilu. Jednotlivé sloje oddělují světlé proplástky, havíři nazývané "deky". Vlastním slojím se říkalo "flece" a těm menším "flícky". Stojí zde také
uhelný vozík,
"hunt" s dřevěnými bočnicemi čili "sajtnami". Takovéto vozíky sloužily zde až do zániku dolů počátkem 90. let 20. století. K dopravě uhlí se využívala
visutá lanovka, která uhlí přepravovala právě pomocí těchto vozíků.
Přírodní památka vznikla
v 80. letech minulého století. Později se ale černé uhlí na vzduchu a vlhku rozpadalo na úlomky až mour. Ve spolupráci Českého svazu ochránců přírody a expertů z řad geologů a stavbařů došlo k ošetření uhelného profilu. Na očištěnou stěnu byla
aplikována syntetická pryskyřice, která vytvořila tenkou vrstvu, která uhelnou stěnu dobře chrání. Přesto dochází k drobnému osypu, neboť přírodní památka Bašta je
velmi křehký přírodní výtvor, o který je třeba neustále pečovat.
Okolo PP Bašta prochází
naučná stezka Po stopách důlní činnosti na Břasku.