Přírodní park Vyšebrodsko je známý svými nádhernými scenériemi, četnými rašeliništi a rozsáhlými skalními útvary. Vznikl za účelem ochrany krajinného rázu rozsáhlého území s lesními celky, ve kterých jsou dosud zachovány plochy přirozených smíšených lesů.
Přírodní park Vyšebrodsko byl vyhlášen roku 1995 na ochranu území o rozloze 84 km
2 krajinného rázu rozsáhlého území s lesními celky, ve kterých jsou dosud zachovány plochy přirozených smíšených lesů. Díky rozsáhlým
suťovým a skalním útvarům,
rašeliništím a
vlhkým loukám má území vysokou přírodní a estetickou hodnotu.
Park se rozkládá mezi městy
Horní Dvořiště,
Vyšší Brod,
Přední Výtoň a nejjižnější hranicí naší republiky, kde se také nachází
nejjižnější bod ČR.
Jedná se o
podhorskou až horskou oblast. Nadmořská výška se zde pohybuje od 535 metrů v údolí
Vltavy do 1038 metrů na státní hranici u Hvězdné. Území je typické chladnějším klimatem s inverzními polohami, zejména v údolí
Vltavy a Menší Vltavice.
Les pokrývá dvě třetiny plochy, převažují v něm
smrky. Vyjímkou jsou rozsáhlé porosty
bučin v přírodní památce Medvědí hora a Uhlířský vrch a fragmenty doubrav v okolí
Vyššího Brodu. Do Přírodního parku Vyšebrodsko spadá několik maloplošných chráněných území, jednou z nich je
Národní přírodní rezervace Čertova stěna-Luč.
Z historie osidlování zdejší krajiny
K významnému osídlení této oblasti došlo až v době vrcholného středověku. Důležitým kolonizačním centrem byl
Vyšebrodský klášter (1259). Většina obcí vznikla
do konce 15. století – Dobříň (Dobring) 1259, Loučovice (Kienberg) 1310, Kapličky (Kapellen) 1376. Obyvatelstvo bylo většinou
německy mluvící a katolického vyznání. S příchodem
druhé světové války byla česky mluvící menšina vyhnána do vnitrozemí. Po druhé světové válce byla naopak odsunuta německy mluvící většina. Počet obyvatel zde byl
snížen na minimum. Následoval vládou organizovaný proces dosídlení českým obyvatelstvem.
Již tehdy se to však týkalo jen vybraných obcí (např. Pošlák, Kapličky), ostatní byly
ponechány svému osudu – velká část zemědělské půdy byla tak ponechána ladem a postupně zarůstala náletovými dřevinami. Navíc v roce
1959 bylo na celé hranici se západními státy vytvořeno
hraniční pásmo o šířce 4–8 km, které se stalo základem
železné opony. Veškeré obyvatelstvo bylo z tohoto pásma vystěhováno do nejbližších obcí.